Vypravěč: V šumavském polesí, v tom ráji vřesu,

pracoval drvoštěp ze státních lesů.

Vyzbrojen sekerou, rumem a pilou,

smrkům a modřínům rád pustil žilou.

Protože na blízku nebyla školka,

chodil s ním kluk Jeník a Mařenka holka.

Zatímco tatínek dělal z lesa paseku,

dala se Mařenka hlasitě do breku.

Mařenka: Jeníku, Jeníku, mě to tu nudí,

vždyť chytím vlka, ten mech příliš studí.

Projdem se bratříčku jen malou chviličku,

malin a borůvek narveme trošičku.

Jeník: Rád vidím Mařenko, že to máš tady,

vždyť já už od rána nevidím hlady.

Vypravěč: Zmizely dětičky potají v houštině,

marně však pátrali po sladké malině.

Za chvíli chudinkám nebylo do špásu,

protože zbloudili nemaje kompasu.

Dva dny a dvě noci šlapaly tiše,

potom jim začalo kručeti v břiše.

Usedli do trávy neznaje data,

tu Mařce se zjevila Morgána Fata.

Mařenka: Pohlédni Jeníku, co máme za kliku,

město zřím veliké, je celé z perníku.

Jeník: Asi máš vidění v neblahé předtuše,

dyť jsi jen Mařena a žádná Libuše.

Tak přestaň věštit a nazuj si holínky,

půjdem si k svačině vyhrabat kořínky.

Vypravěč: Hrabali dětičky, kde se to šiklo,

najednou na blízku světýlko bliklo.

Rychle se rozběhly k bílému puntíku,

Spatřily panelák, byl celý z perníku.

Vylezly na žebřík a plny spěchu,

jaly se pojídat slaďoučkou střechu.

Ježibaba: Kdo tady mlaskáním ruší můj spánek?

Jeník: Hú, to jsem jen já - vánek.

Ježibaba: Já ti dám vánek prolhaný pacholku,

střechu mi sežereš beze všech okolků!

Vypravěč: A babice, která kdys bývala kráskou,

spatřila Jeníka a hned vzplála láskou.

Ježibaba: Jeníčku, miláčku, slez rychle dolů,

koupím ti prstýnek, žít budem spolu.

Láskou snad uhořím, Love you! Je t'aime![že tén]

Jeník: Na to ti neskočím, copak sem kretén?!

Ježibaba: Tak buďte proklatí ty i ta děva,

kéž vám můj perníček potrhá střeva!