telefon

29.Listopad 2007

Telefon zvoní a zvoní

Však nikdo ho nezvedá

Kdopak mě honí

Jaká to nezbeda

Ale já strach mám

Že tebe už neznám

A ten telefon

Nechám zvonit dál

No když mě někdo shání

Tak ať přijde zamnou

Já přeci nebudu první

Která zvedne ten telefon

Ale on stále zvoní

A já už začínám přemýšlet

Proč to ten druhý nezavěsí

A nezačne nad sebou zamýšlet

Ha, a už dozvonil

Jenže já špatné svědomí mám

Co když kvůli mně člověk neožil

Ten člověk, kterého já znám

Ach muka, muka,

Pro kamaráda srdce puká

Nebo snad pro mou kamarádku

A třeba mi to složí na splátku

Já bojím se co přijde teď,

Třeba na dveře někdo zabuší

Či vloupe se do domu

Jako ten největší ze všech zlodějů

Nebo támhle před školou přepadne mě někdo

A já pomalu strachy umírám co stane se někdy brzo

Přec jen nic se mi nestalo

Ale to nezůstane nastálo

Třeba zítra, za týden za měsíc

Přijde ta osudná chvíle

Kdy mě ten člověk sevřejíc

Odnese do té chýše

V té chýši bude telefon

A já marně budu čekat

Kdy zacinká ten známý tón

A telefon začne cinkat

Vlastně, stane se to někdy vůbec

A kdy otevře se ta tajemná klec

Klec, kterou zrovna obývám

Ta klec, kterou odněkud znám

Ale co když ne,

Třeba umřu hlady

Nebo nebudu mít světlo

A neuvidim ty hady

No, co když na mě někdo zaútočí

Roztrhá mě na kusy

Já budu pak jen ze záhrobí

Trhat nějaké bambusy

Ale k čemu mi tohle všechno bude?

Co ze mě vlastně jednou zbude?

Třeba nějaký princík na bílém koni

Přijede si pro mě

A sen se stane skutečností

A on bude furt u mě

No, co když se ale tohle nestane

Svět jaký pak zůstane?

Bude bez lásky přátelství a štěstí

Co támhle věštířky vůbec věští?

Na tyhle otázky zatím nejsou odpovědi

A třeba nikdy nebudou

Ale kdo ví co ostatní zatím nevědí

Kdy já se stanu chloubou

napsal/a: music-girl 21:54 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář