zamilovane basnickyyyyy
29.Říjen 2007Ztracená duše
Až opět zahlédneš naši hvězdu,jak na nebi bliká,
to je jen má duše, jenž skrz ní dýchá.
Ztratila sem ji za svou chybu,
za nedbání svého slibu.
A Až mi jednou odpustíš a uvěříš v lásku mou,
snad si ji pak zasloužím
a splyne s duší tvou.
Na ten jedinečný okamžik si počkám,
nevím však zda-li se ho ještě dočkám,
Pro
Miluju,když se na mě zadíváš,
Miluju,když se na mě usmíváš?
Miluju,když v očích ti zajiskří hvězdičky,
Miluju ty Tvoje sladký tvářičky?
Miluji,když na mě promluvíš,
Miluji,když něco mi vyprávíš,
Miluji ty Tvoje sladký ručičky,
Miluji i ty Tvé zmrzlé nožičky,
Miluji i to Tvé srdíčko,které mi dává všecičko,
Miluji prostě Tě celičkou,jsi mojí štastnou hvězdičkou!
Andrew
Paprsky Slunce svítí Ti na tvář,
Dnes tak jako dávno před lety,
Lesk vlasů dodává Ti zvláštní zář,
Dneska už dospělýmu, kdysi dítěti.
Denně dívám se Ti do očí,
Ty ale nikdy mě nepoznáš,
A tak marně doufám, že karty se otočí,
A já,třeba jednou,uvidím zblízka tvoji tvář.
Často potkávám se s tebou,
Jen ve snech se mi zdáš,
Když hluboká noc zdá se temnou,
Přiznávám, že moji duši máš…
Vím, máš svůj život,
Ty seš tam uvnitř a já vně.
A to je taky nejspíš ten důvod,
Proč teďka nestojíš vedle mě…
Každý z nás na jiný straně oceánu,
Proč musí to takhle být!?
Tenhle problém v mým přesným plánu,
Myslím, že nejde vyřešit.
Stovky kilometrů daleko žiješ,
Závidím Slunci, co hladí Ti vlasy,
Závidím tomu, pro koho tu seš,
Že jemu patří aspoň zlomek tvý krásy…
Nemáš ponětí, že vlastně vůbec žiju,
Že myslím na tebe den co den,
Tvý jméno do zdí, že potají ryju,
Ondřej Bým, zní mi v mysli jen...
Někdy přestávám vnímat
Lidi,co životem se mnou jdou.
to jen na tvý fotky pak dokážu se dívat,
A tak napadá mě, že ta hra už není jen hrou…
Měla bych přestat snít,
Dát sbohem těmhle bláhovým snům,
Tu touhu ve mně zmírnit
A otevřít srdce novým,snad šťastnějším dnům.
Tvý oči z fotek sledují mě každou chvíli,
Chtěla bych přestat se jich bát,
Zničit ten hlas co ve mně kvílí,
Že krásný musí bejt za ruku tě brát…
Třeba jednou až přestanu se tě bát,
Až strach už nebudu mít,
Třeba potom budeš vedle mě stát,
A vedle mě v Holbě pít…
zapomenout na první
Tys do života jsi mi vstoupil,
mé srdce tak navždy koupil.
Já dala Ti ho ráda,
teď oči pro pláč...Pro kamaráda?
Jak ráda bych se k Tobě vrátila,do Tvého života znova vstoupila.Teď už to asi nejde,já vím,
nevím jestli to někdy pochopím.Já vážně Tě ráda měla,
to s Tebou jsem navždy zůstat chtěla.
Tys choval ses však ke mně chladně,
snažila jsem se Tvou lásku získat,ale marně.
Chtěla jsem,abys mi lásku jen opětoval,
ale pokaždé ses se mnou dohadoval.
Teď už ta láska zachránit nejde,
každá láska jednou přejde.
Tak přes velké moře plout,
ale nejde zapomenout........
Malíř
Stříbrná zář zalila krajinu,
já tiše stojím ve stínu,
pozorujíc práci malíře,
tiše vzpomínám na svůj sen,
kde vídám tebe jen,
kdy vnímám krásu tvé tváře,
kdy ty jsi tím malířem,
kdy hladí tě měsíční záře.
Vnímám každý tvůj pohyb,
každý tah štětce,
nemůžu nemilovat tu,
co vypadá tak sladce.
Bloudění
Jde chlapec temnou ulicí,
na jistou dívku myslící,
chce květinou ji překvapit,
svou lásku jí vyslovit.
Čeká jak ji potěší,
ale zatím netuší,
že ona již nehledá,
že někoho už má.
A tak ulicemi dál bloudí chlapec,
toužící po někom s kým podělí se o štěstí,
kdo utěší jej v neštěstí,
s kým stráví krásné chvíle,
projde krajem dlouhé míle,
s kým shlédne západ slunce,
mladé srnky v jarní louce,
s kým natrhá spoustu kvítí,
na něž skrz stromy slunce svítí,....
Květina
Chci květinou v pokoji tvém být,
stále na blízku tě mít,
cítit vůni tvou když jdeš spát,
něžný polibek na dobrou noc ti dát,
Chci nad tvým spánkem bdít,
abys mohla klidně snít,
o štěstí lidí dvou,
co našli lásku svou.
Chci provonět tvůj pokoj láskou,
když slunce tvou tvář sladkou,
svým paprskem pohladí,
a do krásného dne probudí.
Miluji Tě
Miluji pohled tvých očí,
miluji úsměv tvých rtů,
miluji dotek tvé ruky,
pohlazení tvých vlasů.
Miluji tvůj smích,
miluji tvůj pláč,
snad není hřích,
věčně tě milovat.
Protože tyto verše říkají,
jak moc tě miluji.
Ráno
Co krásnější může být,
než v náruči tvé se probudit,
očička tvá vidět zazářit,
a tvé sladké rty na svých ucítit?
Na celém světě nic.
Proč
Proč láska v lidech umírá,
pro některé jen slůvkem je,
proč jednou dívka spanilá,
zbaví tě i naděje.
Naděje že nejsi sám,
že někdo ponoc nabídne,
když už nevíš kudy kam,
a skutečně ti pomůže.
Láska má prý věčná být,
to ale pravda není,
tak nauč se s tím žít,
a vyslechni si moje znění:
Láska jako láska není,
jedna věčná je,
druhá přináší zklamání
Věčná vzniká z přátelství
ta druhá ... asi z blbosti.
Poupátko
Jsi poupátko mého štěstí,
co nikdy neuvadá,
jsi studánka všech neřestí,
co nikdy nevysychá.
Jsi zlaťoučké sluníčko,
co hřeje mé srdíčko,
jsi mým snem a jsi mým dnem,
snad navždy spolu zůstanem,
mé poupátko.
