23.Červenec 2007
PŘÍBĚH O LIDECH CO UŽ JEN ČEKAJÍ NA SVŮJ KONEC

Sedím a tiše brečím. Nedaleko ode mě je dětské hřiště, ze kterého se ozývá dětské ,,žvatlání´´. Já na to všechno koukám skrze mříže protidrogové léčebny. Jsem totiž závislá.
Celý můj příběh začal chozením s jedním klukem. Jmenoval se Erik a já nikdy nezapomenu na jeho modré oči, opálenou pleť a krátké hnědé vlasy, Chození s ním bylo totálně nádherný. Jezdili jsme na výlety na jeho motorce, ale většinu času jsme strávili spolu u něj v bytě.Jednoho dne mi volal jeho nejlepší kamarád Michal a řekl, že si Erik podřezal žíly a záchranka přijela moc pozdě. BYL MRTVÝ.Nějak jsem přetrpěla ten týden do jeho pohřbu. Na něm byla i naše společná kamarádka Petra. Když uviděla, jak jsem v háji, tak mi po obřadu řekla, ať si s ní jdu dát sníh.Bylo to jako úlet do jinýho světa. Všechny starosti mě opustili a nic jsem neřešila. To se opakovalo i druhý den a pak znova a znova. Za pár dní jsem se přistihla, jak nemůžu přestat. Petra mi řekla, že jsem závislá na perníku stejně jako ona, a že jestli budu chtít přestat, tak že budu muset jít na léčení. Na to jsem jí rovnou odpověděla, že tam mě nikdo nedostane.Jednoho dne mi přišla pozvánka na odběry krve a tam mě doktor rovnou poslal na drogové vyšetření. Bohužel u toho byla i moje matka. Ta mě okamžitě ,,šoupla´´ do léčebny.Před chvilkou ke mě přišel doktor a řekl mi, že mám AIDS a že se to nedá léčit.Tak tu sedím a brečím, protože vím, že se to stalo jedině z mojí první a poslední jehly, kterou mi dala Petra před mým odchodem sem. Je mi líto, že umřu, protože si uvědomuju, že takhle brzo ztratím lidi který miluju, ale na druhou stranu už chci umřít co nejdřív, jelikož věřím, že se lidi po smrti někde sejdou a budou už pořád spolu a těším se na Erika i když to je jen moje naivní představa.O Petru strach nemám, ta se tam někam dostane brzo taky

Vložil: mustek ¤ Komentářů (0)