01.Srpen 2008

To je blbý, to se bude líbit.

Nedávno jsem, na jednom nejmenovaném serveru, v kulturní rubrice, četl článek o novém vydání haškova Švejka. Ač je to dílo lidové, má svoji váhu a nepopiratelnou inteligenci, a právem je považováno za naše kulturní dědictví. Kniha vyjde v jednom šestisetstránkovém svazku. Pominu technické záležitosti, jako je životnost a praktičnost knihy s takto úctyhodnou šířkou hřbetu. Co pro mne ovšem bylo fackou je fakt, že jako ilustrátor byl, z několika nevhodných, vybrán ten (dle mého názoru) stylově nejnevhodnější, a to pan Urban. Nejsem zaujatý, jeho vtipy mám rád, ale je to karikaturista (nebudu posuzovat jeho vzdělání v umění), a tak z našeho, ve světě uznávaného díla, bude něco jako velká obrázková Bible v americkým stylu, ovšem pořádně zparodovaná na úroveň toaletního čtiva jako jsou Trnky-brnky. A tak nevím, jestli nakladatelství XYZ je v krizi a potřebuje vydat cokoliv, jen aby je to moc nestálo, nebo je to jen zkouška toho, co všechno český národ sežere.

No, a sotva se vzpamatuju z jednoho šoku, máme tady další vlnou emerické specialitky (vím že to není žadná novinka), na které budou nadnárodní společnosti rejžovat dokud to jen půjde. Guitar Hero II. Důležitý je vysvětlit lidem, jak je to úžasný, a že vlastně můžou být lepší, než něakej Page, nebo Satriani, aniž by při tom vůbec hudbě rozuměli. Mrazí me v zádech, když si uvědomím jak se tyto a podobné společnosti snaži vydělávat na rádobyhudbě, a rádobyuměleckém cítění stádní společnosti.

Vše přesně v duchu Werichova rčení, "To je blbý, to se bude líbit".

08.Červenec 2008

Kafe a cigára

Nebudu psát o tomhle filmu, ne že by za to nestál, tak to určitě není, je to výborný film se skvělým obsazením.

Jde spíš o to kafe. V dnešní době běžný člověk vidí kafe tak akorát pomletý (kromě těch co v rámci šetření kupují klasickou zrnkovou Standardku) a řeší, jestli koupit Tchibo, nebo raději Jacobs (instantní kávu záměrně neberu v potaz).  Takové kafe si pak donesou domů, či do práce, a známe to všichni, hrnek, lžička té pomletiny, rychlovarka, zalejt, případně osladit, ano, mlsné jazýčky ještě smetánku, a už se ta vůně line, mmm...

Jsem držka zmlsaná, asi už od narození, a tak mě samozřejmě tato jednoduchá a rychlá procedura přestala po chvilce vyhovovat. Jsem odkojený na zelené jacobsce připravované v tátově kávovaru, to jen pro pořádek. Aktivní pití kávy jsem začal onou klasickou Standardkou, džezvu (nádoba na vaření kávy) jsem neměl, stačil mi větší plecháček. Asi bych měl podotknout pro ty co neví, turecká káva se vaří trošku jinak, než jsme u nás zvyklí, vaří se v džezvě, což je nádoba se širokým dnem zužující se až k úzkému hrdlu, do ní se naleje studená voda, nasype na prach pomleté kafe (ta hrubost je důležitá, jinak se káva dostatečně nevyluhuje) a dá se vařit, totiž pouze vzkypět, vařit se nemá. Standardka takto připravená měla tak odlišnou chuť, že jsem u ní chvilku zůstal. No, co budu povídat, začaly se otevírat obchody s čaji a kávou...  a to už bylo jiný kafe. Brazilie, Nikaragua, Kolumbie, Equador, Honduras, Costa Rica, Haiti, Indonésie, Sumatra, Nigerie, Etiopie....  tolik míst, tolik chutí, jedna lehká ostřejší, druhá hutná, jedna voní po čokoládě, druhá po oříšcích, třetí po ovoci, květech...  když zavřete oči a pozvolna, zhluboka pouštíte do nosu to aroma čerstvě pomleté kávy...   hmmm...    koncert...

Ovšem po pár letech jsem sklouzl opět do onoho stereotypu, "hrnek, lžička té pomletiny, rychlovarka, zalejt, osladit", není totiž vždycky po ruce sporák, v práci ani toho času není. Navíc káva se postupně stavala silnější a silnější, lžičku jsem vyměnil za lžíci. Denně litr kávy co sotva teče jak je silná. Tak jsem si včera řekl, dost. Cigár jsem se zbavil, nebylo to jednoduchý, nekuřákem se člověk nestane, jen narodí. Dnes mám první den abstinence, neříkám, že už nikdy, to je blbost, jen aspoň měsíc, nebo dva....

První den, a už mě bolí hlava, jsem nervní, za kafe bych snad i zabil....

     Drogy jsou hnus, ale chutnají báječně.

23.Červen 2008

Mám blog, tedy jsem

 Tak bych si ani nemyslel, že budu mít stránku tohoto ražení. Pravdou ovšem je, že se mi nechce se patlat s kódem pro blog na vlastních webovkách, navíc bych některá témata se svým webem nerad spojoval  (jako mé názory na politiku a podobná neslušné věci), a tak mám blog tady. Když už tady teda jsem. Pakliže by si někdo myslel, že jsem kdovíjaký psavec, nejsem, a můj web je toho důkazem (bohužel).

 Tento blog je vlastně takovým testem mých slohových schopností. Když se nad sebou zamyslím, docházím totiž ke zjištění, že píšu akorát smsky, případně chatuji, a že česká klávesnice je mi takto k ničemu. K tomu slohu, budete-li mit pocit, že píšu dlouhé věty, či spíše nekonečná souvětí, není to pocit. Myslím, že je to proto, že když už takhle něco píšu, dostavám mozek do podobnýho stavu, jako když usínám s někým, s kým jsem schopen vzájemně kecat až do opravdového spánku, přičemž těsně před tím vlastně už ani nevím o čem to vůbec žvaním. Dobré vyhlídky, což?

 No, dnes toho už nechám, na začátek jsem se rozepsal ažaž. Hlavně začíná hřmít (uf, že by konečně sprchlo?) a já mám samozřejmě strach o svůj kousek křemíku, takže vypínam, a jdu mrknout na blesky, dokud je ještě dnes. Možná něco ulovím, když, tak se samozřejmě pochlubím....   ale fotečky budou tady.

P.S. Dal jsem si předsevzetí, že budu psát s diakritikou. Po prvním přečtení jsem opravil cca každý pátý slovo, po druhém už jen tak každý desátý. OK, tak ještě dvakrát a mělo by to snad být čistý... :D

O autorovi

  • Jméno mx.mara
  • Bydliště Kroměříž
  • Věřím, že všechno zlé je k něčemu dobré. Minimálně k tomu, abychom si uvědomili co vlastně chceme...
Můj profil