To je blbý, to se bude líbit.
Nedávno jsem, na jednom nejmenovaném serveru, v kulturní rubrice, četl článek o novém vydání haškova Švejka. Ač je to dílo lidové, má svoji váhu a nepopiratelnou inteligenci, a právem je považováno za naše kulturní dědictví. Kniha vyjde v jednom šestisetstránkovém svazku. Pominu technické záležitosti, jako je životnost a praktičnost knihy s takto úctyhodnou šířkou hřbetu. Co pro mne ovšem bylo fackou je fakt, že jako ilustrátor byl, z několika nevhodných, vybrán ten (dle mého názoru) stylově nejnevhodnější, a to pan Urban. Nejsem zaujatý, jeho vtipy mám rád, ale je to karikaturista (nebudu posuzovat jeho vzdělání v umění), a tak z našeho, ve světě uznávaného díla, bude něco jako velká obrázková Bible v americkým stylu, ovšem pořádně zparodovaná na úroveň toaletního čtiva jako jsou Trnky-brnky. A tak nevím, jestli nakladatelství XYZ je v krizi a potřebuje vydat cokoliv, jen aby je to moc nestálo, nebo je to jen zkouška toho, co všechno český národ sežere.
No, a sotva se vzpamatuju z jednoho šoku, máme tady další vlnou emerické specialitky (vím že to není žadná novinka), na které budou nadnárodní společnosti rejžovat dokud to jen půjde. Guitar Hero II. Důležitý je vysvětlit lidem, jak je to úžasný, a že vlastně můžou být lepší, než něakej Page, nebo Satriani, aniž by při tom vůbec hudbě rozuměli. Mrazí me v zádech, když si uvědomím jak se tyto a podobné společnosti snaži vydělávat na rádobyhudbě, a rádobyuměleckém cítění stádní společnosti.
Vše přesně v duchu Werichova rčení, "To je blbý, to se bude líbit".
