Je všude kolem nás,
kolem mne, tebe i tebe.
Začínáš mít strach?
Měl bys,
má schopnost proměnit nás v prach,
až mě z toho zebe.

Nevíš o čem mluvím?
Zamysli se...

Její oblíbená prý je barva černá,
každému z nás bude navždy věrná.
Kostnaté ruce má studené jako led,
nesnaží se ti mazat kolem pusy med,
protože každému je jasné hned
která bije...

Přichází nečekaně v "pravý" čas,
už vidím, že dochází ti o čem mluvím,
po zádech přebíhá ti mráz.

Je známá jako nečekaný host,
nikdo ji nemá rád,
avšak ona nás miluje,
stejně jako pes svou kost.

Našlapuje zlehka jako lesní víla,
nepomůžu proti ní ti ani nadlidská síla,
každého jednoho dne skolí,
je jen na ní koho si zvolí
právě dnes...

Zbyde po ní jen smutek, tichá samota,
co pomůže ti, že si lakota,
když jednoho dne taky takhle skončíš,
když své rty třeba v otráveném víně smočíš.

Važ si každého dne stráveného na světě,
vždyť i život může krásný být,
lepší nežli pár metrů pod zemí
v rakvi mezi červy hnít.