Umístění:
Většinou je prováděn kolmo na obočí, pod úhlem cca 35 stupňů od zevního koutku očního. Může však být proveden kdekoli v průběhu obočí, ovšem pouze v rozsahu přímo nad střední částí oka - zornicí, tj. přibližně od poloviny obočí směrem zevně. Je tomu tak z toho důvodu, že přibližně v oblasti nad středem obočí probíhají větve supraorbitálního (nadočnicového) nervu, jejichž probodnutí může vyústit v trvalé následky, mj. obrnu - poruchu hybnosti víčka. Z tohoto důvodu by neměl být piercing prováděn příliš hluboko. Co se týče provádění pod úhlem, je to z toho důvodu, že šperk umístěný zcela vertikálně ve vztahu k obočí má mnohem větší tendenci k tzv. protruzi, tj. postupnému posunu směrem dopředu, s následným vycestováním. V případě použití kroužku tento ve vertikální pozici trčí směrem kupředu, zatímco šikmo umístěný spíše směřuje naplocho. Výjimečně se používá umístění kroužku horizontálně nad obočím (varianta amerického piercera Angela Binnieho) a poté kroužek visí směrem dolů.



Hloubka piercingu závisí na tom, kolik tkáně je k dispozici, či dostupné k podpoře piercingu. Každé obočí je po stránce anatomické odlišné. Většinou je poměrně ploché, a proto má piercing obecně mnohem větší tendenci, než v jiných místech, k vycestování, či dokonce rejekci (odvrhnutí). Pokud je obočí extrémně ploché a nemůže být snadno propíchnuto, napětí kůže zvyšuje tlak na šperk, čímž je usnadněno vycestování.
V některých případech může docházet jen k malým posunům či cestování a během fáze hojení se piercing nakonec definitivně usadí. Proto tam, kde lze předpokládat, že bude docházet k posunu, by neměl být piercing prováděn příliš hluboko.

Počáteční šperk:
Zvyklosti v užívání šperku jsou různé, základními 2 typy jsou kroužky a barbelly.

Kroužky - CBR(Captive bed rings) - používají se kroužky o vnitřním průměru 6-7mm pro ženy a pro muže cca 7-8mm. Tloušťka drátu od l mm až po l,6mm. Kroužek by měl procházet cca 1/4 až 1/3 piercingem. Vycestování napomáhá příliš malý průměr kroužku, kdy dochází k většímu napětí tkáně vlivem zahnutí kroužku, dále příliš tenký materiál, jež se snáze prořezává, dále pak příliš těžký šperk,který svou vahou má tendenci vyústit k odvrhnutí. Taktéž možnost mechanického poškození piercingu (tahání za šperk,hraní si se šperkem apod.) je při použití kroužku větší. Použití kroužku je tedy individuální, výhodnější jsou lehké titanové šperky.

Barbelly - použít lze rovné barbelly - jsou však mnohem méně vhodné, nejoptimálnější se jeví zahnuté barbelly. Síla drátu je většinou od 1,2mm do 1,6mm, délka od 6mm do 10mm, optimum je 8mm. Pokud je obočí víceméně ploché, není vhodné použití rovných barbell, kdy dochází tlakem kuliček oproti kůži pod nimi k napětí a následnému vycestování, což vyloučí použití zahnuté barbelly (curved barbells). S úspěchem používám barbelly z titanu o průměru l,2mm, které jsou lehké, decentní, kuličky průměru 3mm a s hojením problémy nemívám.

Existují ještě další,spíše již jen estetické varianty, kdy lze nahradit kuličky hrotky, různými ozdobami - vyrábí se stříbrné aplikace (nevhodné pro čerstvý piercing).
Obecnou zásadou tedy je, že by se měl používat šperk lehký, nepříliš tenkého průměru drátu, s preferováním barbell.

Hojení:
Údaje o délce hojení se poněkud různí, od 5-6 týdnů až po 2-4měsíce. Kloním se spíše ke kratšímu termínu. Samozřejmě to záleží na péči a ošetřování. Ovšem někdy může být piercing v této lokalitě velice problematický a to z několika důvodů. Kůže v oblasti obočí je poměrně tenká, není zde příliš mnoho tkáně, která by tvořila podklad pod piercingem a podpořila jej. Dále se zde vyskytuje množství vlasových folikulů, jež se následkem piercingu mohou zanítit a tvořit folikulární cysty. Obočí má funkci bránění vstupu nečistoty do očí, tyto poté mohou vstupovat i do rány. Dále je piercing vystaven velké zátěži ve spánku, kdy pohyb šperku zpomaluje a ztěžuje hojení.

Migrace:
Tímto pojmem se míní pohyb či posun šperku směrem ven z kůže obdobným způsobem, jakým se organismus brání přítomnosti cizího tělesa (jakým např. může být tříska apod) a může vyústit ve vycestování šperku. Projevuje se to tím způsobem, že množství tkáně, vzaté při prvotním piercingu se může neustále zmenšovat, postupně ubývat, až proroste šperk zcela ven mimo piercing. Nezáleží příliš na tom, jak dobře byl původně piercing proveden, bez ohledu nato může k migraci docházet. Snížení rizika dosahujeme použitím lehčího drobnějšího šperku s lepším efektem při použití barbelly.

Infekce:
Piercing obočí vzhledem k tomu, že snadno dochází ke kontaktu ze zevní nečistotou zachycenou obočím a řasami, dále pak mechanickým zatěžováním a pohybem a v neposlední řadě hojným nakupením vlas. folikulů, je k infekci zvýšeně náchylný. Je třeba být pečlivý při ošetřování piercingu, nicméně pokud dojde ke vzniku infekce, záhy může dojít k jejímu výraznému rozvinutí. Jelikož se pod víčkem nachází minimum tkáně, infekce se záhy může změnit v rozsáhlejší cystu. Oblast piercingu silně zarudne, je napjatá a může se dostavit silnější výtok z rány. V tomto případě je vhodné konzultovat piercera, či lépe lékaře, resp. se lze pokusit o ošetřování sám.
Nejvhodnější postup k odstranění infekce z rány je aplikace horkých obkladů - tj. obklad tamponu namočeného do horké vody snesitelné teploty,přiložení pod tlakem na ránu do doby, než teplo vyprchá, poté omýt oblast roztokem slané vody. Není vhodné násilně tlačit na ránu či vymačkávat obsah. Horký obklad je třeba opakovat několikrát za sebou, pokud nebudou všechna residua z rány odstraněna. Toto opatření je vhodné provádět cca 2x denně, do doby,než rána oplaskne. Pokud nedochází ke zlepšení, je následně vhodná aplikace antibiotik. Lékař mnohdy doporučí odstranit šperk, ovšem to není v této fázi vhodné, jelikož šperk působí jako drén a pomáhá odchodu výpotku z rány. Zřídkakdy, pokud ani přeléčení antibiotiky nezpůsobí potlačení infekce, není jiná šance, než šperk odstranit.

Jak se o piercing starat,co dělat či nedělat pro zdárné zhojení piercingu:
Obecně je péče o piercing stejná,jako v mnoha dalších lokalizacích. Denně je vhodné alespoň 2x ošetřit lokálně piercing. Při sprchování je nutno namočit oblast piercingu, odstranit všechny nečistoty (krusty), jež by mohly mechanicky poranit vnitřek piercingu, při použití kroužku tento očistit i v části procházející piercingem, oblast namydlit antibakteriálním mýdlem/pěnou (Radox, Protex), poté osušit čistým tamponem a aplikovat olejíček do oblasti rány. V případě použití barbelly lze k očištění šperku použít i měkkého zubního nového kartáčku.
Další metodou je používání roztoku slané vody (l/4 čaj.lžičky do šálku), poté obklady a čištění tamponem namočeným v roztoku, opět mechanické očištění, následné osušení a aplikace oleje (dětský, levandulový apod). Opět zahýbat šperkem tak, aby se olejíček dostal do nitra rány. Pokud pracujete v prašném prostředí, je vhodné omýt i během dne piercing alespoň čistou vodou.
Je nutno ponechat piercing. šperk v piercingu alespoň 6 měsíců, nebo dochází k uzavření piercingového kanálu. Během prvním málo dní je vhodné na noc si piercing přelepit volnou náplastí, aby nedocházelo ke vstupu infekce během spánku. Je vhodné spát na straně protilehlé k piercingu. Dále nutno udržovat v čistotě povlečení, zejména polštář. Je nutno dbát nato, aby nedošlo k poranění piercingu tahem za šperk (nevhodné žerty apod.).

Rekapitulace
Tento typ piercingu patří mezi nejčastěji prováděné. Používané šperky kroužky, lépe však barbelly, spíše drobnější, lehčí, přiměřených rozměrů. Větší náchylnost k vycestování a následné infekci, vyžaduje zvýšenou péči. Hojení - týdny.

Na totok se radši nebudu ani divat tyo vono se to tak pěkně leskne šecko mě to tak láká xD

Upe mega moc se mě to libi piercingy v retu jelikož jeden mam tak budu pokračovat beztag dal jak se znam xD ale jako toe zavyslost jak prase xD.....

takove řady si nějak představuju jháá xD

coece mě to upa láká xD

Historie tetování sahá hluboko do minulosti. Existují dokonce důkazy,že tento způsob malování na kůži znal již evropský starověk. Poté alejako by se tradice tetování vytratila a znovu ji objevili až britštínámořníci, kteří se s kapitánem Cookem plavili do Polynésie. Zajímavýje příběh krásné a mladé Polynésanky, které před více než 150 letynechali britští misionáři na čelo vytetovat slovo "murderer", tedy"vrah". Zabila totiž svého muže. Misionáři nepochybně doufali, že tutoženu hrůzným tetováním doživotně vyřadí ze společnosti. Jak všakdokládá deníkový záznam jednoho britského námořníka, služebnícikřesťanské církve se mýlili. Žena se později opět provdala. "Jezvláštní, že se misionáři rozhodli pro tetování v anglickém jazyce,"upozorňuje Nicholas Thomas, historik zabývající se tetováním. "Možná tobylo myšleno jako varování pro cizince, na místní obyvatele to všakevidentně nemělo žádný vliv. Navíc domorodý vykonavatel trestu neumělanglicky a slovo vrah vytetoval vzhůru nohama." Případ této polynéskéženy je pozoruhodný také tím, že bylo poprvé použito tetování kpotrestání. Cookovi námořníci byli, stejně jako další cestovatelé adobrodruzi v 18. století, fascinováni krásou ostrovů a také tetovánímmístních obyvatel. Malby na kůži se proto rychle staly módou i vEvropě, kde první tetovací salóny vznikaly v přístavních městech.Postupně se pak šířily dál do evropského vnitrozemí, zejména díkyvojákům. Na konci 19. století se malováním po těle rády chlubilyzejména extravagantní osobnosti společenského života. Jak všakpřipomíná jeden britský list, obrázek hada měla na svém zápěstívytetován také matka Winstona Churchilla - Clementine.