Historie tetování sahá hluboko do minulosti. Existují dokonce důkazy,že tento způsob malování na kůži znal již evropský starověk. Poté alejako by se tradice tetování vytratila a znovu ji objevili až britštínámořníci, kteří se s kapitánem Cookem plavili do Polynésie. Zajímavýje příběh krásné a mladé Polynésanky, které před více než 150 letynechali britští misionáři na čelo vytetovat slovo "murderer", tedy"vrah". Zabila totiž svého muže. Misionáři nepochybně doufali, že tutoženu hrůzným tetováním doživotně vyřadí ze společnosti. Jak všakdokládá deníkový záznam jednoho britského námořníka, služebnícikřesťanské církve se mýlili. Žena se později opět provdala. "Jezvláštní, že se misionáři rozhodli pro tetování v anglickém jazyce,"upozorňuje Nicholas Thomas, historik zabývající se tetováním. "Možná tobylo myšleno jako varování pro cizince, na místní obyvatele to všakevidentně nemělo žádný vliv. Navíc domorodý vykonavatel trestu neumělanglicky a slovo vrah vytetoval vzhůru nohama." Případ této polynéskéženy je pozoruhodný také tím, že bylo poprvé použito tetování kpotrestání. Cookovi námořníci byli, stejně jako další cestovatelé adobrodruzi v 18. století, fascinováni krásou ostrovů a také tetovánímmístních obyvatel. Malby na kůži se proto rychle staly módou i vEvropě, kde první tetovací salóny vznikaly v přístavních městech.Postupně se pak šířily dál do evropského vnitrozemí, zejména díkyvojákům. Na konci 19. století se malováním po těle rády chlubilyzejména extravagantní osobnosti společenského života. Jak všakpřipomíná jeden britský list, obrázek hada měla na svém zápěstívytetován také matka Winstona Churchilla - Clementine.