Phantom:

Brava, brava, bravissima

Meg:

Christine, Christine!

Phantom:

Christine!

Meg:

Kde se jen skrýváš?

Opravdu, dnes jsi byla skvělá.

Já si jen přeji, abych znala tvé tajemství:

Kdo je tvůj velký učitel?

Christine:

Meg, když mě sem tvá matka přivedla,

kdykoliv jsem přišla sama sem dolů zapálit svíčku za svého otce,

hlas shůry

a v mých snech-

-byl vždycky tu.

Však víš, když můj otec umíral,

řekl mi, že mě bude chránit anděl-

-Anděl hudby.

Meg:

Christine, ty věříš,

že tě učí duch tvého otce?

Christine:

Kdo jiný, Meg?

Otec mi vyprávěl o andělu,

snívala jsem, že se objeví,

nyní, když zpívám, cítím ho

a vím, že je tady.

Zde, v téhle místnosti,

mě něžně volá

skrytý kdesi uvnitř.

Nějak vím, že je vždycky se mnou,

on-nespatřený génius.

Meg:

Christine, ty musíš jen snít,

takové příběhy se nemohou stát,

Christine, mluvíš v hádankách

a to ti není podobné.

Christine:

Anděli hudby,

vůdce a opatrovníku,

dopřej mi svou slávu.

Meg:

Kdo je tento anděl?

Obě:

Anděli hudby,

neskrývej se už déle,

tajemný a neznámý anděli.

Christine:

On je se mnou, dokonce i teď...

Meg:

Tvé ruce jsou studené.

Christine:

...všude kolem mě.

Meg:

Tvá tvář, Christine, je bílá.

Christine:

To mě děsí.

Meg:

Neměj strach...