Toto je takový můj pokus o originální tvorbu, berte to prosím s rezervou.

Je Draco opravdu Malfoy?

Ach ne, už zase jeden z matčiných pitomých večírků. Nesnáším ty nablýskaný páprdy a jejich ženušky, co hledají každý smítko prachu, jenom aby mohly pomlouvat. Všechno musí být perfektní a samozřejmě i já musím být dokonalá. Musím vypadat, jako by mě to bavilo a těšilo a přesto musím zůstat nadřazená, musím být hodna robu Blacků.

"Paní je čas jít do společnosti," přišel mě upozornit náš domácí skřítek Krátura. je mi jasné, kdo ho poslal. Kývnu hlavou a dodám:"Vyřiď matce, že už jdu." Krátura s puknutím zmizel.

Poslední pohled do zrcadla mě přesvědčí, že vypadám báječně. Vidím krásnou vznešenou dívku ve stříbřitě šedých upnutých šatech zvýrazňujících dokonalou postavu. Decentní nalíčení zvýrazňuje šedé oči a plavé téměř bílé vlasy jsou zapleteny do složitého skvěle vypadajícího uzlu. Světlé oblečení jen podtrhává bledost kůže. Jako celek je to dokonalé. Ovšem to nejúchvatnější - můj účes je dílem mé sestry Belly. Ta půjde jako obvykle ve svých černých šatech Ona snad jinou barvu ani nezná. Jsme jako oheň a voda. ona usměvavá temná ďáblice, já tichá křehká a rezervovaná.Tak vzhůru do té jámy lvové.

Co je to za člověka? Černé uhrančivé oči, delší vlasy, tak temné, že mohou působit mastně, černý hábit mu perfektně sedí. Nejpřitažlivější jsou na něm však oči. Když se naše pohledy setkaly, jako by mi viděl do duše.

Ne, já nechci. Proč se vedla něj objevil ten mladý Malfoy. Zase bude otravovat. "Dobrý den slečno," úlisně se usměje. No musím mu odpovědět. "Dobrý den Luciusi, odvětím chladně. Dívám se po jeho společníkovi. Neustále mě propaluje pohledem. "Máte to tu nádherné," neodpustí si povinnou lichotku. "Děkuji vám," odvětím také jako vždycky. Zatím se náš rozhovor vyvíjí jako vždycky. Schválně, že vím, co teď řekne. "Vy jste nádherná." No nemyslela jsem si to? A jako vždycky dal důraz na to vy.A já mu jako vždycky odvětím, že: "Děkuji." Prostě všechno jako vždycky. Ale teď už by mi konečně mohl představit toho zvláštního člověka vedle sebe? "Omlouvám se, ještě jsem vás nepředstavil." Hmmm omluva se přijímá. "Toto je Severus Snape." Snape, to v řeči čistokrevných kouzelníků znamená mnoho. To by se mohlo líbit matce. Chce pro mě někoho čistokrevného, ale nebude se to líbit otci. Snapeové nějak zchudli. A ten chce někoho bohatého. Ach jo, proč jediný kdo pro mě podle rodičů přichází v úvahu je mladý Malfoy?! Během mého přemítání se mu dívám do očí a podávám mu ruku. On s ní nepotřese, ale políbí jí. Úžasné gesto. "A toto je dcera naší milé hostitelky." Ten Malfoy nám do toho bude furt mlít! To by asi nepochopil, že tahle hrůza je na moji počest, když se k nám žene matka, která mě bohužel zblejskla dřív, než jsem se dokázala ztratit.

...

Jdu domů od Něj. Bella už se přemístila k sobě. Chtěla bych se k němu vrátit a říct mu, koho vlastně zachránil před pomstou Temného pána. Chci mu říct, že zachránil svého syna. Chci mu říct jak moc ho mám stále ráda. Chci mu toho tolik vysvětlit, ale nemohu. Tak to alespoň zašeptám z posledních zbytků síly. "Pořád tě miluji Severusi.