KRYSAŘ:

Kam se řítí
tahle situace?
Kdo ji chytí?
Legrace bez legrace.
Kvůli mně se
země třese.
Já si neurčil
vlastně cíl.

OSUD:

On se diví,
snad měl lidi rád...
Zešediví,
jestli se tak bude ptát.
Kvůli MNĚ! se
země třese.
Já jsem jeho díl
předurčil!

KRYSAŘ:

Do propasti
stáhnu všechny s sebou.

OSUD:

Kosti chrastí.
Pak ho ruce zazebou!

KRYSAŘ:

Lítost žádná,
pomsta chladná.
Žádá si svou zteč!

OSUD:

Moje řeč!

KRYSAŘ:

Pro jejich pýchu svrbí mne ruce!
Tak jako kámen já teď' mám srdce.
Lidi jsou zlý a život je v sázce
pro ty co, nepřejou, nepřejou lásce!
Možná neví, že jsem lidská bytost.
Škoda. Je pozdě. Už neznám lítost.
Pohnou se skály, bude to brzy...
Budu se smát, až potečou slzy!!!

OSUD:

On si brečí,
je to egoista.
Vždyť mi vděčí
za to, co jsem přichystal.
Díky žádné...
Srdce zrádné.
Vždyť, až bude klid,
můžeš jít.

SBOR:

Pro lidskou pýchu svrbí ho ruce.
Tak jako kámen ztvrdlo mu srdce.
Lidé jsou lidé a život je v sázce.
Nepřeje štěstí, nepřeje lásce.
A už se neví, kdo je lidská bytost.
Z určitých důvodů trápí nás lítost.
Pohnou se skály, bude to brzy.
Bude to k smíchu, až potečou slzy?
Bude to k smíchu, až potečou slzy?