Ztrácíš se
Někdy lidem zbyde jenom víra,
co se ztrácí při pohledu na svět,
a milovaný lidi mizej v černých dírách,
a někdo doufá, že se potkaj cestou nazpět.
A když ostatní jenom přihlížej,
na smutný oči uštvaný vyhlížej.

Některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě opětuju tvoje mlčení,
i když sem sám, jsem s tebou ve dne v noci,
a tiše doufám ve vysvobození,
a když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufaám, že vííš.

REFRÉN:
Ztrácíš se v mojí paměti,
a lidi od nepaměti,
se znovu scházej, jééé,
a doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět,
tvý oči mi scházej, jéé...

A někdy všichni žijem jenom vírou,
to když nám život mizí mezi prsty,
sme jako hnutý stromy pod života tíhou,
všichni tušíme, kam míří naše cesty,
jak už ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že vííš, jééé.

REFRÉN:
Ztrácíš se v mojí paměti,
a lidi od nepaměti,
se znovu scházej, jééé,
a doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět,
tvý oči mi scházej, jéé...

Já přece vím, že jsem ten, co chybuje a marně doufá,
já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a kde dnu stoupá, a ke dnu stoupá!!!

Stoupám ze dna vzhůru,
vzhůru vodou du,
svůj pocit tiše křičím,
že si pro mě vším a ničím,
stoupám ze dna vzhůru,
opouštím tvoje vody,
proti tvý hrázi stoupám,
v lepší život doufám, jééé.