Asi nejkrásnější melodie z filmu

Phantom:

Přišla jsi sem,

pronásledována svou nejhlubší touhou,

pronásledována svým přáním,

které bylo doposud skryto,

skryto...

Přivedl jsem tě sem,

jelikož naše vášně se dokáží spojit a splynout v jednu.

Ve své mysli jsi mi už stačila podlehnout,

padly všechny zábrany,

dokonale jsi podlehla...

Nyní, jsi tady se mnou,

žádné podružné myšlenky,

rozhodla ses,

rozhodla...

Překroč bod, odkud není návratu,

žádné zpětné pohledy,

hry, které jsme dosud hráli, nyní končí...

Opusť všechny myšlenky na ,,kdyby" nebo ,,až"

nejednej se vzdorem:

Zanech myšlenky

a nech sestoupit sen...

Jak bouřlivý žár zahltí tvou duši,

jak hojná touha odemkne tu bránu,

jak sladké svádění

lěží před námi...?

Překroč bod, odkud není návratu-

- ten konečný práh.

Jak sladká, nevyslovená tejemství odhalíme?

Dostaň se přes tu hranici, odkud není návratu...

Christine (Aminta):

Přivedl jsi mě sem,

k okamžiku, kdy jsou slova vyčerpána,

k okamžiku, kdy řeč přechází v ticho,

ticho...

Přišla jsem sem,

sotva znalá důvodu proč.

Ve své mysli,

jsem si již stačila představit

naše těla propletená,

bezbranná a tichá-

- a nyní, jsem tady s tebou,

žádné podružné myšlenky,

rozhodla jsem se,

rozhodla...

Překroč bod, odkud není návratu,

už ani jeden krok zpět:

Naše vášnivá hra,

konečně, začala.

Opusť všechny myšlenky-

- správné či špatné,

jen jediná rozhodující otázka:

Jak dlouho jsme nuceni ještě čekat,

než budeme jedním...?

Kdy ti začne krev silně proudit v žilách,

kdy spící popupě propukne v květ,

kdy nás žár, konečně, zdolá...?

Oba:

Překroč bod, odkud není návratu-

- ten konečný práh.

Most je zničen,

tak stůj a sleduj, jak mizí v plamenech.

Přebrodili jsme hranici, odkud není návratu...