To srdce, nemělo by bít,

neschopné lásku vykřesat.

Už neumím ji roznítit,

a přec mám ji rád.

Moje dny list jsou zežloutlý,

a nikde květ a nikde plod.

Hniloba, červi, smutek zlý

jsou teď můj rod.

Oheň v mé hrudi bušící

je osamělý kráter jen:

zažehne mrtvým hranici -

ne pochodeň.

O naděje se nedělím,

o žárlivost a krásný klam,

o sílu, lásku - není s kým,

jen pouta znám.

Leč takto ne - mně nezbývá

než touhu potlačit a střást,

když těla mrtvých pokrývá

hrdinství plášť.