Raoul:

Všichni jsme byli slepí, přitom nám odpověď hledí přímo do tváře,

Toto by mohla být šance, jak chytit do pasti našeho chytrého přítele.

Firmin a Andre:

Posloucháme. Pokračujte.

Raoul:

Nacvičíme jeho hru, představíme jeho práci, ale nezapomeňte, že v rukou držíme trumf.

Jestliže bude zpívat slečna Daaé, jistě přijde.

Firmin a Andre:

Spolehněte se, dveře budou zavřené.

Spolehněte se, policie bude připravená.

Raoul:

Spoléháme se, že budou ozbrojeni.

Firmin, Raoul a Andre:

Opona padá, jeho vláda brzy skončí!!

Christine (mluví):

Raoule, bojím se. Nenech mě to učinit. Děsí mě to.

Nevystavuj mě této zkoušce ohněm.

Zmocní se mne. Vím to. Budeme od sebe navždy odloučeni. Nedovolí mi odejít.

O čem jsem kdysi snívala, toho se nyní děsím. Najde-li mne, nikdy to neskončí.

(zpívá):

A on bude vždy v mé mysli zpívat písně.

Vždy tam bude - zpívat písně v mé mysli.

Raoul:

Sama jsi tvrdila, že není nic jiného než člověk.

Ale dokud žije, bude nás pronásledovat, dokud nezemřeme.

Christine:

Zmatená v každém směru, jakou odpověď jen mohu dát?

Mám snad riskovat svůj život pro to, abych mohla žít?

Mohu pak zradit muže, který jednou probudil můj hlas?

Stanu se jeho obětí? A mám vůbec na výběr?

On zabije bez myšlenky. On pohřbí vše dobré.

Vím, nemohu odmítnout, ačkoli si tolik přeji, abych mohla.

Ach bože, budu-li souhlasit, jaké běsy jen na mě čekají, v této Fantomově opeře?

Raoul:

Christine, Christine, nemysli si, že je mi to jedno,

ale každá naděje a každá modlitba závisí na tobě.

Fantom:

Zpečeťte můj osud tuto noc, je mi vážně moc líto, že musím zkrátit dnešní představení,

ale opakovaná legrace, již není legrací.

Nehcte vstoupit obecenstvo, nechť má opera začne!!