Phantom:
Brava, brava, bravissima
Meg:
Christine, Christine!
Phantom:
Christine!
Meg:
Kde se jen skrýváš?
Opravdu, dnes jsi byla skvělá.
Já si jen přeji, abych znala tvé tajemství:
Kdo je tvůj velký učitel?
Christine:
Meg, když mě sem tvá matka přivedla,
kdykoliv jsem přišla sama sem dolů zapálit svíčku za svého otce,
hlas shůry
a v mých snech-
-byl vždycky tu.
Však víš, když můj otec umíral,
řekl mi, že mě bude chránit anděl-
-Anděl hudby.
Meg:
Christine, ty věříš,
že tě učí duch tvého otce?
Christine:
Kdo jiný, Meg?
Otec mi vyprávěl o andělu,
snívala jsem, že se objeví,
nyní, když zpívám, cítím ho
a vím, že je tady.
Zde, v téhle místnosti,
mě něžně volá
skrytý kdesi uvnitř.
Nějak vím, že je vždycky se mnou,
on-nespatřený génius.
Meg:
Christine, ty musíš jen snít,
takové příběhy se nemohou stát,
Christine, mluvíš v hádankách
a to ti není podobné.
Christine:
Anděli hudby,
vůdce a opatrovníku,
dopřej mi svou slávu.
Meg:
Kdo je tento anděl?
Obě:
Anděli hudby,
neskrývej se už déle,
tajemný a neznámý anděli.
Christine:
On je se mnou, dokonce i teď...
Meg:
Tvé ruce jsou studené.
Christine:
...všude kolem mě.
Meg:
Tvá tvář, Christine, je bílá.
Christine:
To mě děsí.
Meg:
Neměj strach...