To srdce, nemělo by bít,
neschopné lásku vykřesat.
Už neumím ji roznítit,
a přec mám ji rád.
Moje dny list jsou zežloutlý,
a nikde květ a nikde plod.
Hniloba, červi, smutek zlý
jsou teď můj rod.
Oheň v mé hrudi bušící
je osamělý kráter jen:
zažehne mrtvým hranici -
ne pochodeň.
O naděje se nedělím,
o žárlivost a krásný klam,
o sílu, lásku - není s kým,
jen pouta znám.
Leč takto ne - mně nezbývá
než touhu potlačit a střást,
když těla mrtvých pokrývá
hrdinství plášť.