další výjimečná akce
LEONARDO DA VINCI – výstava
http://www.leonardo-da-vinci.cz/
Byl nemanželským synem notáře Sera Piera a venkovanky Catariny. Otec jej ale uznal za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání. O jeho dětství se nedochovaly žádné zápisy, a tak se o jeho mladických letech můžeme pouze dohadovat. O mladém Leonardovi se ví jen tolik, že byl příjemného vzhledu a tak silný, že mohl ohýbat železné pruty.
Do této doby odkazuje i sen o jestřábovi, který měl napadnout Leonarda v kolébce, a jemuž věnoval celou knížku Vzpomínka z dětství Leonarda da Vinci zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud.
Dalším pravděpodobným příběhem z dětství je příhoda s kusem hrubého prkna, které dal jakýsi kupec Leonardovu otci, aby na něj vymaloval třeba srdce. Leonardo však tuto trivialitu odmítl a údajně ho vyšperkoval dokonalými zobrazeními mýtických oblud, jichž se všichni báli. Ser Piero pak s velkým výtěžkem prodal tuto malbu židovi a původnímu kupci dal pouťovou kresbu srdce, čehož si ten chudák ani nevšiml.
* 1457–1466 – Chodil ve Vinci do školy, poznával přírodu a začínal malovat.
* 1466 – Přestěhoval se s otcem do Florencie.
Florentské období
* V letech 1469–1472 byl pak žákem výtvarníka Andrei del Verrocchia ve Florencii společně s Botticellim, Peruginem a Lorenzem di Credi. U něj získal technickou dovednost, naučil se funkčnímu, přesnému a objektivnímu zobrazování předmětů.
* Kolem r. 1472 Leonardo maluje tvář anděla a krajinu v pozadí Verrocchiova obrazu Křest Kristův.
* Roku 1472 byl podle písemných záznamů přijat do cechu malířského San Luca.
* 1472–1476 pracoval jako tovaryš ve Verrocchiově dílně.
* 1473 – Výkres krajiny je první podepsanou a datovanou Leonardovou prací.
* Před 1476 – Samostatně maluje obrazy Zvěstování (nyní ve Florencii), Madona s karafiátem, portrét Ginevry Benci aj.
* 1476 – Leonardo byl obviněn z nedovolených (homosexuálních) styků a vyslýchán. Proces byl zastaven.
* Kolem 1478 – Maloval druhé Zvěstování (dnes v Paříži) a začal další obrazy Madon (snad Madona Benois aj.)
* 1478 – Leonardo dostal zakázku na obraz pro kapli sv. Bernarda, ale nesplnil ji. Do téhož roku patří spiknutí Pazziů proti Medicejským, války proti Florencii. Leonardo se zabýval vojenským inženýrstvím.
* 1478–1518 – Zpracovával Codex Atlanticus.
* 1479 – Leonardo nakreslil oběšeného Bernarda Bandiniho Baroncelliho, vraha Giuliana de Medici.
* 1481 – Leonardo podepsal smlouvu na obraz Klanění králů, rozpracoval jej, ale nedokončil. Též začal obraz sv. Jeronýma na poušti.
Milánské období
V roce 1482 odešel na pozvání vévody Lodovica Sforzy z Florencie do Milána. V těchto letech kolem sebe shromažďuje skupinku následovníků, z nichž někteří mu zůstávají věrni až do konce života. Ve Florencii nikdy takový obdiv nenalezl, neb jeho osobitý styl byl pro tu dobu příliš novátorský a nepokrokový skepticismus Florenťanů mu tak nikdy nemohl poskytnout uznání, kterého by zasluhoval.
Jeho styl byl rovnovážným pojetím mezi silnými poetickými city a vůlí umělce, naplněný jedinečným mysticismem gest. Leonardo odmítá geometrickou formu perspektivy. Aby vytvořil hluboký pohled do krajiny v obraze, využívá volně kompozice bohatých vztahů všeho živého na plátně. Ve svých obrazech vyjadřuje vnitřní dynamiku postav v esovitém tvaru těla, který se tak stává jedním ze základních modelů pro klasické figury šestnáctého století. Leonardo tak vytváří ojedinělý jazyk génia své doby.
Kolem roku 1483 Leonardo začíná svoje studium aerodynamiky a fyziky, anatomie, meteorologie, astronomie a kosmografie. Zajímá se o Pythagorovu matematiku, již si brzy osvojuje a činí ji základem vlastních bádání. Poznatky získané prostřednictvím vědeckého zkoumání byly využity k dramatickému efektu celé kompozice. Umění a věda se tak pro Leonarda stávají nerozlučné hodnoty.
Roku 1487 se zúčastnil architektonické soutěže na model kupole nad křížením milánského Dómu. Všechny podané návrhy byly však příliš nové a smělé, a tak byl Dóm dokončen podle plánů, které byly více v gotickém duchu.
V roce 1495 započal práci na Poslední večeři. Užil nové techniky s temperou a olejem. Tato volba se však ukázala jako nešťastná, neboť dílo brzy zchátralo. Již v půli šestnáctého století bylo popsáno jako úplně zničené, a tak Poslední večeře byla podrobena mnoha pokusům o opravu. Leonardova kompozice obrazu vyzařuje tajemné, téměř esoterické rozměry, divák je pozván do světa citu a nekonečné dynamiky světla. Volba barev se stává prostředkem k popsání atmosféry, jemná kombinace světla a stínu vytváří novou formu a podporuje představivost diváka. Postavy na plátně jsou zobrazeny typicky renesančním stylem a ve svých kombinacích s pozadím získávají na konečném dojmu monumentality a rovnováhy.
V roce 1499 byli ale Sforzové z Milána vypuzeni a Leonardo se vrací zpět do Florencie.
Období putovatelské
V letech 1500–1507 pobýval ve Florencii. Zjara roku 1500 se Leonardo opět usídlil ve Florencii. Pobýval u matematika Pacioliho, pro jehož dílo o božské proporci a architektuře údajně měl ilustrovat. V nemocnici Panny Marie konal svá anatomická studia; zabýval se otázkou regulace řeky Arna ve spojitosti s vysoušením močálů. K otázce Sforzova pomníku se mohl vrátit až v roce 1503, kdy mu bylo uloženo vysokou radou města Florencie, aby v novém sále vládní budovy vymaloval obraz Bitva u Anghiari. V letech 1503 až 1506 maloval obraz Mona Lisa, patrně jeden z nejslavnějších obrazů světového malířství.
V letech 1506–1513 působil opět v Miláně.
1513–1514 v Římě, kde žil v paláci Guiliana de‘ Medici (mladšího bratra tehdejšího papeže Lva X.) a jako jeho chráněnec dostával pravidelný plat, což bylo pro Leonarda, který se do té doby i přes svůj věhlas často potýkal s bídou, velmi vítaná změna. Řím byl tehdy jednou velkou bottegou a konkurence zde byla obrovská.
Od roku 1516 až do své smrti žil ve Francii na pozvání krále Františka I.
