Au-pair cili uklizecka 12.Září 2005
Mily denicku..tak nejak se to zacina ne??...
Je to skoro dva tydny co jsem prijela do Parize coby Au-Pair do rodiny se dvema malymi detmi a jednim novorozencem.Rikala jsem si, wow, to bude super, naucim se Francouzsky, budu si hrat s detickama a jeste se naucim starat o mimco..Zkratka jsem si to predstavovala jako v pohadce....
Realita?? Haha, uplne jina, jako vzdycky kdyz si clovek neco vysni..Prvni tri dny byly ok, seznamila jsem se s prckama a s rodinkou, ktera je mimochodem nemecka, takze komunikace v pohode,jenze pak to zacalo..
Rano jeste nez vzbudim deti, pripravit snidani, no proc ne, takovy problem to neni, horsi je to vzbuzeni deti..Jelikoz jsou fakt maly a navic zavidej mimcu ze ma ted vic pozornosti nez oni dva dohromady, rozhodly se mile deticky ze me budou ignorovat, v horsim pripade zacnou bulet a jecet ze chteji mamu. Ta samozrejme hned pribehne a deticky jsou stastny..Pak obleknout..mama! Snidane..ty ne, mama me nakrmi, cisteni zubu, odvedeni do skolky, porad to same, mama!No a mama vzdy poslusne pribehne...
No a co tedy zbyva na me? Uklizeni, uklizeni, vareni a uklizeni. Od deviti od rana az do dvou do odpoledne jsem gruntovala barak o osmi pokojich, dvou koupelnach a dvou kuchynich, mam stesti ze je hnusne, jinak bych sla jeste na zahradu shrabat listi nebo uklizet garaz..To mi pripomina ze jsem jeste nepovesila pradlo a nevyzehlila, takze uz asi zase pobezim..
Zkratka, jako v pohadce....
napsal/a: parizanka 15:17 | Link
