Tragedie v Dunaji. # 2.
04.Únor 2008ono se mi nepodarilo prestipat mnoho dratu kdyz mlady prazak na moji leve strane nas upozornil na to ze se od devina k nam prinlyzoval vojensky gazik.
brnak ode mne prevzal stipacky no a snazil se v rychlosti prostimat dostatecnou diru kterou by chom se mohly protahnout.
stipani vsak nebylo tak jednoduche.
ani ne minutu pote z gaziku vyskovily pohranicari a namirily na nas sve smopaly.
nejaky porucik ktery sedel v gaziku poznal poznal brnaka z jeho pokusu o utek noc predtim no a prohlasil nam ze nas zatyka.
zanedlouho nato prijel dalsi gazik no a my byly prevezeni do kasaren pohranicni straze kde nas daly do vezeni.
nikdo z nas nemel sebemensi poneti o tom co s nama bude?
po nekolika hodinach pohranicnici otevrely nasi celu. zavazaly nam kazdemu ruce za zady pote nam zavazaly oci no a zacaly nas odvadet.
pri nasich otazkach co s nama budou delat nam nikdo z nich neodpovedel ani slovo.
minutu pote nas zacaly nevlidne nakladat na nejaky vojensky nakladak. kde nas usadily na lavicku a daly nam na jevo ze mame na kazde sve strane jedmu straz.
nase straze nam zakazovaly mezi sebou mluvit ci jim davat jakekoli otazky.
nakladak se s namy rozjel no a my tri sme se mohly dohadovat pouze samy se sebou kam nas odvazely no a co se s nama stane ?
po urcite dobe jizdy se mi podarilo poznat ze nas nakladak sjel z asfaltky na nejakou polni cestu.
ja zadoufal naivne ze nas odvazi k hranicim. no a pusti nas pres ne nekde za dratama.
no nas nakladak se zastavil no a pohranicari nas sundaly nevlidne z nakladaku.
kdyz sem byl opet na nohouch tak sem usoudil ze sme staly na nejakem strnisti po kukuricnem poly.
pohranicari si s nama zacaly hrat svou psychologickou hru.
dotahly nas trochu dale od cesty do strniste kde nam daly rozkaz se nehybat a nemluvit.
nekolik okamziku na to nekolik z pohranicaru zacaly natahovat svuj samopal.
ja si byl jisty ze to byla pouha hra no a ze nas nezastreli. avsak nekolik vterin pote muj sluch byl schopen zaslechnout jak si dva nebo tri pohranicari zacaly odepinat presky od vojenskych opasku.
ja mnel zasebou vojenskou sluzbu a tak kdyz sem nato uslysel jak ty vojenske presky sjizdely po opaskach dozadu. no tak sem dostal pojem o tom co prichazi.
no a tak sem si pritlacil sve zavazane ruce zezadu k ledvinam abych si je uchranil a zakricel sem na me dva kumpany.
jdete oblycejem na zem dostaneme bitku. no a sam sem se slozil k zemi a vypnul se dusevne jak sem se tomu naucil kdyz mi tata prichazel bit zeleznym pohrabacem na uhli.
prirozene ze coby ten kdo varoval sve druhy tak sem byl prvni ktery dostaval rany.
ja sem vsak citil nejvetsi litost nad mladym prazakem ktery nesel na zem no a bylo mi zrejme ze do neho zacaly mlatit preskama ze vsech stran jiz dokud jeste stal na nohouch.
no pote co se pohranicari uspokojily nasim mlacenim tak nam vsem rozvazaly ruce natahly opet samopaly a rekly at se nehybame.
kratce pote nam bylo mozne uslyset jak se vzdaluje ten nakladak co nas tam dovezl.
kdyz sen si sundal hadr kterym sem mel zavazane oci no a usoudil sem jaky sme mnely vsichni tri stesti ze sme si v tom strnisti nevypichly oci.
pri pohledu jeden na druheho sme se musely rozrechtat. byl na nas groteskni pohled. nase tvare zablacene krvi a hlinou nas vzdalovaly od tvoru lidskych dvacateho stoleti. v mesicnim svetle sme vypadali jako barbari.
UTONUTI BRNAKA.
v boude na vinici nam jeden kopeckar poradil abychom skusily doplavat na pram nalozeny uhlim ktery byl kadnou noc tazeny proti ptoudu dunajem pres slovensko z madarska do vidne.
nam se ten navrh zalibyl. no a my ho sly druhy den planovat. ja koupil pradelni snuru ve stejnem zelezarstvi kde den drive sem kupoval ty stipacky.
nas plan byl se spolu spojit pro pripad kdyz se jednomu z nas podari uchytit pramu tak aby mohl k nemu pritahnout ostatni.
my si odpoledne sly prohlednout breh dunaje a usoudit ve kterem miste se spustime do vody.
pri nasi ceste nam bylo mozne spatrit spoustu vyru u brehu. ja do te doby nikdy nebyl stazen zadnym vyrem pod vodu no a tak sem se jich dost obaval.
v noci kdyz sme se dostavily na ustanovene misto brnak navrhnul abychom na brehu zanechaly kazdy ukrytou jednu cast sveho odevu.
to proto ze v nasem planu bylo ze kdyz se nam nepodari dostat na pram tak ze se od sebe odpojime no a kazdy na vlastni pest budem plavat spatky ke brehu.
my jinak byly obleceni no a mely sme boty na nohou. nase doklady a cenosti sme mely zavarene v plastickych sackach prilozene na tele.
ono to bylo nekdy okolo desate v noci kdyz sme zaslechly horn z remorkeru jak oznamuje bratislave svuj prujezd.
no nadesel cas.
nocni dunaj byl dost studeny my plavaly do strdu reky a odhadovaly vzdalenost remorkeru od nas po proudu no a kde mame setrvat pred tim nezly remorker okolo nas projede.
nam hrozilo nebezpeci ze prilysna blizkost k remorkeru by nas mohla stahnout pod lodni sroub.
kdyz k nam konecne remorker dojel tak k nasi nelibosti byl od nas priliz vzdaleny. pres to vsak na nas lodnici zacaly svitit svetlometem bylo nam zrejme ze nas spatrily.
k nasemu stesti remorker za sebou tahnul dva pramy no a my doufaly doplavat alespon k tomu druhemu.
okamzite pote co remorker okolo nas projel proto proudu my vsichni tri zacaly plavat dopredu jak blazni.
my vsak nebyly pripraveni na to jak remorker okolo nas propluje tak ze od sebe zvedne velke vlny ktere nes vzdaly od sebe. po vlnach remorkeru nam bylo zapotrebi bojovat proti vetsim vlnam prvniho pramu no a nakonec druhy pram proplul okolo nas anuchz zme mnely sebemensi nadeji ho dosahnout.
ODLESK HVEZD A MILIONY A MILIONY BUBLIN.
tak sem odvazanej - ja taky - taky. no tak prvnich deset minut se nam podarilo drzet po hromade. prvni mi zmizel z oci brnak a pote i prazak.
jedine co sem byl schopen videt byl stribrny odlesk hvezd a miliony a milony bublin zpusobenych lodnim sroubem remorkeru.
dunaj utichl se vzdakujcim se motorem. no a tak vsichni tri sme si mezy sebou davaly najevo kde sme.
hlasy kamosu se ode mne vzdalovaly kazdych pet minut dal a dal. ja osobne sem byl vzdycky dobry plavec no a jeden cas jako kluk sem i plaval za plavecky oddil kablovky kladno.
vedomost o vodnich vyrech po produ mi vsak nutila plavat co nejvice i pres to ze mi ubyvaly sily.
po dasi delsi dobe kdyz sem si musel trochu odpocinout jen slapanim vody mi nadesel trochu strach z hipotermie.
no a tak abych se zahral tak sem zase zacnul plavat.
no prvni to byl brnak ktery za mymi zady daleko po proudu zacal volat o pomoc.
tak asy dve minuty pote to byl prazak ktery zacal kricet zoufale o pomoc. prazak byl nekde podle hlasu nekde mezi mnou a brnakem avsak take dost v mych zadech.
ja si byl jisty ze kdyby nektery z kluku byl v mem dohledu ze bych mu doplaval ma pomoc.
on to byl pro mne dramaticky psichologicky cloumak v te vode odhadovat kolik sem mnel svych vlastnich sil navic ?
predstava jak daleko sem byl od vodnich vyru u brehu ?
no a jak daleko byli moji kumpani ?
ja halicunoval o tom jak by to bylo snadne kdyby byl nejakej svatej kterej by mi mohl uchopit za limec no a odnest mi v okamziku na breh.
nakonec sem si vsak uvedomil ze jedinym zachrancem mi budou me svaly a zbivajci sila mi dostat s ty studeny vody.
nakonec ma ruka pristala na dreveny panton
ja do sebe vstrebal vsechny sve sily a vytahl se na nej zvody
dusevne sem se vipnul na nekolik minut abych nemohl slyset zoufale vykriky mych kamaradu. v predstave ze si nakrato odpocinu no a pote jim pobezim po brehu na pomoc.
kdyz sem opet procitl tak sem slysel pouze sum reky
pote nejaka mlada zena mi pomahala zdimat kalhoty a tricko se svetrem.
druhy den sem se setkal s prazakem ktereho pry vytahly z vody studenti ze ziskovy skoly kteri kourily za plotem u dunaje.
prazak a ja sme cekaly dva dny zda se brnak neobjevi ?
treti den poye sme se sly rozloucit s jeho na tajnem miste zanechanym kouskem konfekce.
v boude bylo par novych kopeckaru ja vsak o kopecky nemel jiz zadny zajem. citil sem v sobe vinu v tom ze sem nezachranil brnaka.
no a pri navratu spatky do prahy sem mel dojem ze se za kopecky nikdy v zivote us nedostanu.
11 LISTOPADU 1968 SEM BYL VE VIDNI - 18 LISTOPADU 1968 SEM BYL V KANADE.
napsal/a: popletazesveta 00:15 Link
