Anděli, odpusť mi mé horké slzy,
vždyť je tu zima a ráno je brzy!
Na věži dál budou hodiny znít,
až děti v postelích sny budou snít...

Až usnu naposled v mrazivém sněhu,
přijmu Tvou lásku a přijmu Tvou něhu...
plna té vášně pak vybuchne sopka,
společným domovem bude nám hrobka.

Na štít pak napiš mi krvavou tuží,
na místo duhy proč černá mi sluší..
proč se vše kolem dál rychleji točí..
namísto smíchu mi déšť padá z očí...

Až zavřu oči, budeš mě líbat,
Anděli smrti, už nebudu dýchat...