03.Říjen 2007
(jen tak)
Jak dlouho budeme se ještě hledat ?
Jak dlouho budeme na lavičce sami sedat ?
Proč když na obloze padá hvězda, přeju si tebe ?
Proč když myslím na tebe, mě zebe ?
Spousta otázek a slyšet jen svůj hlas ?
Nebylo by lepší zlomit si vaz ?
Ne nebylo, neboť neděje umírá poslední,
tak neblbni a usedni.
Usedni po mém boku,
na sto let, či na půl roku.
Chci zkusit políbit tě na čelo.
Líp by se mi pak brečelo.
Není mi smutno, vidím to růžově,
budeme spolu, dlouho a bleskově.
Autor: pusi33 v 22:26 | Komentáře (2)