Po dešti

13.Září 2007
Jak déšť
Přešly mne
Veškeré emoce....

Zbylo jen
Lehce otupělé
Zírání
(do tmy, které se tak bojím)....

S prstem
Přimáčknutým na onen zvonek
U oněch dveří
Na onom domě....

S milióny
Nikdy nevyslovených slov....


Nechalas mně stát...
(nebo jsem to snad byla já?)
Na dešti...
Po kterém se nikdy
(vážně, nikdy!)
Neobjevuje duha....

A koutky zůstanou spuštěny na půl žerdi...

A budu držet
Tři minuty ticha...

A otrhám všechny
Rudé růže

(a dokonce i sedmikrásky, kdybys chtěla)

A stejně…

Nikdy nezapomenu.....
 
Autor: risi007 v 11:42, |

Komentáře (0):