Rozbřesk

25.Březen 2008
Pořezaný ostrým sluncem tvé upřímnosti
si zakrývám oči
v bláhové naději, že ráno
začnou odbíjet už kolem čtvrté....


Jsi jako můj obraz
ve vroucí hladině potoka za městem.
Nejasná, rozmazaná, plná zvratů,
ale živá, živá jako ta voda...

Jako ta voda, která si musí hledat
cestu mezi kameny, vláčet s sebou
listí, jehličí a jinou špínu,
ale přesto se nezastaví,
přesto dál hledá svoje moře....

Odkryju si oči, abych lépe viděl

(kdybych kouřil, potáhnul bych teď
dlouhým nádechem a čekal
jestli se tím něco změní)


a pokynutím hlavy pozdravím slunce,
které bude vycházet se vší upřímnosti....


Po zbytek života pak budu myslet
už jen na tvůj obraz
a na to,
proč jsem se do tebe zamiloval....



 
Autor: risi007 v 00:56, |

Komentáře (0):