životní cesta
05.Září 2007
Jedenkrát dávno šel pustinou muž,
a na dávným místě tam vykácel buš,
z klád postavil dům a že měl sílu jak býk,
a rozoral zem jako válečník....
jenže za ním jdou další a Ti umí víc,
vázaný krovy a zdi z vepřovic,
a do zlatejch polí a bučení krav
po ňějaký době zní telegraf ....
a už je tu kostel a konečně most,
a železná ruda a zločinost,
a okresní město má okresní soud,
a ta stará trať,
jméno telegraf road.....
Těžký jdou časy, teď znova a znova,
skončila válka a chystá se nová,
rozmoklou stezkou , kde prošel ten skaut,
v deseti proudeuch jdou provazy aut...
jak dravá řeka....
a rádio hlásí , že v noci byl mráz,
lidi jdou z práce a nemájí čas ,
jenže vlak domů má velký zpoždění....
Už nemůžu dát,
co kde bych kdy chtěl,
třeba v pralesích kácet, to bohužel
můžu jen sklízet, co zasel jsem sám,
a zaplatit všem,
co komu kde mám....
Ti šediví ptáci, na drátech z mědi,
už o tomhletu kódu už ledacos vědí,
Ti můžou letět a zapomenout,
na celej řád,
týhle telegraf road.....
Víš že bývaly časy, kdy bylo to zlý,
kdy spali jsme v dešti a promrzlí,
teď když mi říkaš , tak vem si co chceš,
moc dobře cítím že už je to lež....
ale důvěřůj ve mně, dej kočímu bič,
já vezmu Tě sebou a odvedu pryč,
ode všech temnot a vysokejch zdí ,
od všeho strachu co v ulicích spí,
já prošel jsem pamětí kde který kout,
a viděl jen smutek jak pýcha se dmout,
a chtěl bych zapomenout,
na všechny ty zákazy vjezdu,
který jsou rozsetý.........
po celý telegraf road......
a na dávným místě tam vykácel buš,
z klád postavil dům a že měl sílu jak býk,
a rozoral zem jako válečník....
jenže za ním jdou další a Ti umí víc,
vázaný krovy a zdi z vepřovic,
a do zlatejch polí a bučení krav
po ňějaký době zní telegraf ....
a už je tu kostel a konečně most,
a železná ruda a zločinost,
a okresní město má okresní soud,
a ta stará trať,
jméno telegraf road.....
Těžký jdou časy, teď znova a znova,
skončila válka a chystá se nová,
rozmoklou stezkou , kde prošel ten skaut,
v deseti proudeuch jdou provazy aut...
jak dravá řeka....
a rádio hlásí , že v noci byl mráz,
lidi jdou z práce a nemájí čas ,
jenže vlak domů má velký zpoždění....
Už nemůžu dát,
co kde bych kdy chtěl,
třeba v pralesích kácet, to bohužel
můžu jen sklízet, co zasel jsem sám,
a zaplatit všem,
co komu kde mám....
Ti šediví ptáci, na drátech z mědi,
už o tomhletu kódu už ledacos vědí,
Ti můžou letět a zapomenout,
na celej řád,
týhle telegraf road.....
Víš že bývaly časy, kdy bylo to zlý,
kdy spali jsme v dešti a promrzlí,
teď když mi říkaš , tak vem si co chceš,
moc dobře cítím že už je to lež....
ale důvěřůj ve mně, dej kočímu bič,
já vezmu Tě sebou a odvedu pryč,
ode všech temnot a vysokejch zdí ,
od všeho strachu co v ulicích spí,
já prošel jsem pamětí kde který kout,
a viděl jen smutek jak pýcha se dmout,
a chtěl bych zapomenout,
na všechny ty zákazy vjezdu,
který jsou rozsetý.........
po celý telegraf road......
Autor: risi007 v 00:28, |
Komentáře (0):
« Domů
Přidej komentář