Každý člověk má své touhy.

Střeží je jako poklad, a i když jsou to city, které někoho odradí, většinou lákají ty, co jsou  pro nás důležíty. Je to cit, který si naše duše vybrala, a je tak silný, že může nakazit všechno a všechny kolem.

Každý den si vybírám pravsu, sníž hodlám žít. Snažím se být praktická, výkonná, profesionální. Ale vždycky bych si za svého společníka vybrala touhu. Ne proto, že bych musela, ani proto, abych se zbavila samoty,ale protože je to dobré. Ano je to velmi dobré.

Na nejdůležitějších setkání se naše duše domluví ještě dřív, než se setkají těla.

K takovým setkáním dochází většinou, když už člověk nemůže jít dál, když potřebuje zabít své city, aby se mohly znovu zrodit. Ta setkání nan ás čekají, ale my sejim většinou vyhýbáme. Když už jsme zoufalí a nemáme co ztratit, nebo jsme naopak naprosto nadšeni životem, naznámý se objeví a náš svět nabere nový směr.

Všichni dokáží milovat, s tím darem už se narodili. Pro někoho je to naprosto přirozené, ale většina se musí znovu učit, vzpomínat si, jak se miluje, a všichni bez vyjímky musí své dávné pocity spálit v krbu, znovu prožívat radosti abolesti, vzestupy apády, dokud nezahlédnout nit, která je přivede kekaždému dlašímu setkání, ano existuje jakási nit.