Děvče se zeptalo chlapce jestlisi myslí, že je pěkná a on odpověděl ne.

Zeptala se ho jestli by s ní chtělbýt navždy a on odpověděl ne.

Potom se ho zeptala jestli by plakalkdyby odešla a on odpověděl ne.

Řekla dost, odešla pryč, slzy padalydolů po její tváři

a chlapec jí chytilza ruku a řekl:

"nejsi pěkná jsi nádherná,nechci být s tebou navždy, já potřebuju být s tebou

navždy a neplakal bych kdyby jsiodešla... zemřel bych..."

    Příběh

Byl jednou jedenkluk, který měl špatný charakter. Jeho otec mu dal pytel plnýhřebíků a řekl mu, že pokaždé, když s někým ztratí trpělivost, musízatlouct jeden hřebík do zahradního plotu.První den zatloukl kluk 37 hřebíků do zahradního plotu.V následujících týdnech se naučil ovládat.Počet hřebíků v zahradním plotu byl stále menší.Naučil se, že zatlouct hřebík je namáhavější než se ovládnout.Konečně přišel den, kdy kluk už nemusel zatlouci žádný hřebík.Takže šel za otcem a řekl mu to.Otec mu tedy řekl, že má každý den vytrhnout jeden hřebík ze zahradníhoplotu, když se ovládne.Konečně mohl kluk otci říct, že všechny hřebíky z plotu vytrhl.Otec mu přinesl zahradní plot a řekl mu:"Můj synu, dobře sis počínal, ale i přesto se podívej na ten zahradní plot.Je plný děr.Ten zahradní plot už nikdy nebude jako dřív. Když se s někýmhádáš ařekneš mu něco zlého, tak mu tady necháš ránu.Můžeš zasunout do člověka nůž a můžeš ho potom vytáhnout.Rána zůstane.Nepomůže, když se mockrát omluvíš, rána zůstane.Slovní rána je stejně bolestivá jako tělesná rána.Přátelé jsou vzácnými drahokamy, přivádějí tě k smíchu a dávají ti odvahu.Jsou připraveni ti naslouchat, když je potřebuješ, podporují tě a otvírajíti srdce."

Chtěla si jen hrát

Kluci, smím si hrát s vámi?" Drobná černovlasá dívenkauž notnou chvíli pozorovala partu starších kluků a až teď našla odvahu oslovitje. Byli to zvláštní kluci. Celí v černém, na krku zvláštní přívěsky, v očíchnebezpečný pohled. V okolí neměli dobrou pověst, ale ji přitahovali. Chtěla sis nimi hrát. Teď, když se na ni její kamarádky vykašlaly, protože nedostala kVánocům novou Barbie.
Po chvíli, která dívence připadala snad nekonečná, se jeden z chlapců, tennejhezčí, otočil a mile se na ni usmál.
"Ale to víš, že si s námi můžeš hrát." Odvětil a natáhl k dívenceruku. Na nic nečekala a chytla se ho. Nevšimla si, jak se mu vítězoslavnězablesklo v očích. Nevšimla si, že se tajemně usmál na své kamarády. Netušila,co všechno ještě zažije…
Čerstvě napadaný sníh křupal pod nohama, když se prapodivná skupinka vydala nacestu.
"Kam to jdeme?" zeptala se dívenka. Její nynější přítel se k nínaklonil a tiše se zeptal.
"Řekni mi, broučku, máš ráda les?" Dívenka nadšeně pokývala hlavou."Výborně. Půjdeme si tedy hrát do lesa, ano?" Neodpověděla a rozběhlase pryč z vesnice. Utíkala tak dlouho, až doběhla na kraj lesa. Teprve tam sezastavila a s úsměvem čekala, až její společníci dojdou.
"Výborně." Usmál se na ni její princ. "Teď si zahrajeme naschovávanou, ano? Běž a schovej se. My tě budeme hledat." Dívka na nicnečekala a vběhla do lesa. Znala ho jako své boty, Věděla přesně, kam seschovat. V létě si uprostřed lesa vybudovala s holkama domeček. Ten určitě neobjeví.Netrvalo dlouho a zaslechla, jak ji princ volá. Věděla však, že m nesmíodpovědět. Protože kdyby na něj zavolala, našel by ji. A ona přece chtělavyhrát. Nebo snad ne?
"Kuk! A mám tě!" Ozvalo se za jejími zády. Vylekala se a prudce seotočila. Byl to její princ. Našel ji. Usmála se.
"Pojď sem, maličká."Vybídl ji. Neváhala ani zlomek vteřiny a popošlak němu. Dívala se do jeho chladných šedých očí. Topila se v nich. Hezčíneviděla. Chytil ji za ruku. Políbil na čelo.
Vykřikla. Něco ledového ji vrazilo do břicha. Z očí se ji vykutálely slzy.Naklonil se k ní a zašeptal.
"To aby si všichni uvědomili, že my si hrát nechceme.