Konec tohoto deníčku

28.Březen 2007

Vezměte, prosím, na vědomí, že k datu 28.3.2007 se tento můj deníček považuje za ukončený. Pokračování bude k dispozici na mých stránkách http://lostsoul.wz.cz Děkuji za pochopení. napsal/a: scytchemaster 21:48 Link komentáře (0)




No tak tomu se říká luxus...dnes jsem přišel o dalšího pro mě hrozně moc důležitýho človíčka - kdo by čekal, že to půjde tak rychle? Strašně moc to bolí. Příště, až přijdu o někoho důležitýho, tak to bude naposledy. TAK PŘÍSAHÁM!!! Proč musím všem, které mám rád tak moc ubližovat? Věř, světe, že to nedělám úmyslně. Nebudu říkat, že za to nemůžu, protože nejsem lhář a vím, že za to nesu plnou zodpovědnost. Ale můj záměr byl každopádně diametrálně odlišný. Takže teď jen čas ukáže, jak to bude dál. Mám odpočítávat poslední měsíce, jak mi to přikazují lékaři, poslední dny, jak si žádá moje přátelství, nebo poslední sekundy, jak vyžaduje moje srdce?? napsal/a: scytchemaster 19:49 Link komentáře (0)




Vyhlašuju den smutku. Opravdu už nevím, komu mám věřit, koho můžu mít beztrestně a bezbolestně rád, ani komu se můžu svěřit. Poslední pro mě důležití lidé se ztrácejí kdesi daleko. Na spočítání těch, na kom mi ještě záleží, už dávno nepotřebuju ani všechny prsty jedné ruky. Asi se vykašlu už úplně na všechny. Děkuji Vám za pozornost a teď se zase můžete jít věnovat důležitějším věcem. Adios napsal/a: scytchemaster 20:44 Link komentáře (0)




No tak včerejšek/dnešek se zatím vyvíjí zcela luxusně....před chvílí jsem se vrátil z plesu, za chvíli jeedu na taneční = žádnej spánek. Do toho nevím, jestli moje sqělá kamarádka vůbec žije, taky mám v hlavě pořádnej chaozz, srdce totálně mimo, taky se blíží Valentýn....ne prostě dohromady tak trošku malinko v hajzlu... No nebýt Metalu, papíru a tužky, tak asi vůbec nežiju. Taky jsem zjistil, že jsem totální blázen, magor, psychopat a hromada dalších podobných věcí. Kdo by se o tom odvážil pochybovat, ať si přečte některý texty z http://lostsoul.wz.cz a pochybovat přestane. Jsem mimo, jsem v hajzlu, jsem v prdeli. A víte, co je nejvíc paradoxní?? Že to, co mě drží při životě mě asi brzo zabije....no z takové situace by se už doopravdy jeden i pos**l, že? To toho chci od života vážně tolik? Chci jen jednu lásku, pár přátel, jedno vzdělání, jedno zaměstnání a jednu fantazii. A co místo toho dostávám? Srdeční chaozz, zrady od rádoby "přátel", problémy ve škole a nedostatek času na cokoliv. Ještěže mi zůstala alespoň ta fantazie. Bez ní bych už byl zřejmě totálně v p**eli. Zřejmě je to trest od Bohů. A že mě ají za co trestat. Pokud v příštím životě nějak získám vzpomínky na tuhle svoji "existenci", tak se polepším. Teď už je na to trochu pozdě. Proč jsou Bohové tak krutí? Proč musím trávit čas s těmi, které nenávidím a nemůžu být s těmi, které miluji (ať už platonicky, nebo klasicky)??? LIFE IS BULLSHIT!!! WORLD IS BULLSHIT!!! WORLD * LIFE = MY SITUATION!!! Asi se na to všechno brzo pěkně z ostra vys*ru! Možná mám železnou vůli, ocelový nervy, atd., ale tohle je na mě už trošku moc!! Končím. Jdu se vyspat do busu, potom zřejmě budu dost nepříjemnej na mýho Andílka, pak bych mohl stihnout posrat aspoň pár věcí a když to dobře půjde, zvládnu určitě ještě nějakej totálně důmyslnej a nečekanej kix! Dobrou noc, ráno, odpoledne, večer, den, nebo ćokoliv jinýho. Všechno je jenom o úhlu pohledu. Přál bych zdar, ale zkusím si ho jednou sobecky nechat pro sebe a uvidíme. napsal/a: scytchemaster 03:39 Link komentáře (0)




Tak mám ten pocit, že dnešek byl trest. Fajn, tresty beru, občas jsou potřeba, zvlášť, když si to člověk zaslouží. A já si to zasloužil. Ale zajímalo by mě, za co konkrétně to bylo? Protože vážně, další takhle zmršenej den se asi hned tak nenajde. Pokud ten trest byl spravedlivý, tak jsem musel asi nějak nechtěně vyvraždit půlku evropy, ale tak, že si toho nejsem vědom. I když už je to hodně ošoupaná fráze, musím ji zopakovat: Pokud přežiju dnešek, tak už přežiju cokoliv! Jsem totálně na dně. Nevím kudy kam. Skoro všichni pro mě důležití lidé se ke mně otáčejí zády. A nejhorší na tom je, že ve většině těch případů si za to můžu sám a přímo jsem si vědom i toho, čím jsem to způsobil. No bohužel - některé věci prostě nejdou vzít zpět. Když někomu ublížíte a potom se omluvíte, tak to navenek vypadá, že všechno v pohodě, ale ve skutečnosti se na takováto duševní zranění nezapomíná nikdy. A to je dobře. Díky tomu aspoň hajzlové, jako jsem já, dostanou, co si zaslouží - to jest "9mm důraznejch argumentů" přímo do hlavy. Popřípadě když není po ruce olovo, dá se použít ostrá ocel, jed, oheň, nebo hromada jiných věcí. Asi si taky skáknu na menší exkurzičku....možná se vrátím, možná ne. Pokud ne, tak bych rád, abyste věděli, že jsem měl některé z vás upřímně hodně rád. Oni snad vědí, o koho se jedná - pokud nevědí, tak jim to třeba někdo napoví...a když ne, tak slunce nespadne. Kromě toho jsou tu asi tak čtyři lidé, kvůli kterým jsem rád za to, že jsem žil tak, jak jsem žil. Jeden/a z nich by si myslel/a, že si dělám srandu, kdyby zjistil/a, jak je pro mě důležitý/á. Druhý/á podle mě zřejmě ví, že pro mě dost znamená, ale neví, že až tolik. Třetí/mu jsem několikrát vysvětloval, jak je pro mě důležitý/á a dostalo se mi odpovědi ve stejném duchu - a já mám důvod jemu/jí věřit. A konečně číslo čtyři. Osůbka, která je pro mě absolutně nejdůležitější z nich ze všech. A právě jí jsem nejednou mooooc ublížil a i když mi bylo "odpuštěno", není to smazáno (viz. výše). Ale teď naposledy jsem to posral totálně nejvíc moc. A to mě bolí víc, než cokoliv jiného. A nejhorší na tom je, že jsem už nějakou dobu dopředu věděl, že se něco takového stane, ale nic jsem si z toho nedělal. Kdybych se na to připravil, mohlo být dnes všechno "relativně" v pohodě a já bych ani nepsal tuhle sračku. Určitě už máte dost mých psychopatologických keců, tak to ukončím. Všem, kdo za to stojíte posílám sbohem a posledně zmiňované osobě číslo čtyři (která se možná podle popisu poznala, možná ne, nevím) chci od srdce říct: "Je mi to moc líto." Bye napsal/a: scytchemaster 19:19 Link komentáře (0)




A pokud by někoho zajmalo, co to bylo za osudovou chybu, tak jde o to, že jsem se choval zle k někomu, koho jsem měl strašně moc rád......i když možná ještě o trochu víc. Je po problémech...teď už nemám rád vůbec nikoho. Zdarec napsal/a: scytchemaster 15:46 Link komentáře (0)




Zdar lidi! Tak se mi to konečně podařilo....včera jsem udělal největší sekanec své kariéry...určitě toho budu litovat po zbytek života (tak den-dva). Je to všechno totálně v hajzlu, už ani místy nevím, co dělám a proč to dělám, jako třeba nevím, proč jsem se dal na psaní deníku. Ale to je jedno. Prostě jsem vás měl určitě skoro všechny rád a koho jsem neměl rád, ten mi může políbit p***l. Třeba se jednou s někým z vás potkám....tam dole, kde je teplo a tma a hodně příjemných rohatých kámošů s přerostlýma vidličkama....zdarec napsal/a: scytchemaster 15:42 Link komentáře (0)