Tak mám ten pocit, že...
04.Únor 2007Tak mám ten pocit, že dnešek byl trest. Fajn, tresty beru, občas jsou potřeba, zvlášť, když si to člověk zaslouží. A já si to zasloužil. Ale zajímalo by mě, za co konkrétně to bylo? Protože vážně, další takhle zmršenej den se asi hned tak nenajde. Pokud ten trest byl spravedlivý, tak jsem musel asi nějak nechtěně vyvraždit půlku evropy, ale tak, že si toho nejsem vědom. I když už je to hodně ošoupaná fráze, musím ji zopakovat: Pokud přežiju dnešek, tak už přežiju cokoliv! Jsem totálně na dně. Nevím kudy kam. Skoro všichni pro mě důležití lidé se ke mně otáčejí zády. A nejhorší na tom je, že ve většině těch případů si za to můžu sám a přímo jsem si vědom i toho, čím jsem to způsobil. No bohužel - některé věci prostě nejdou vzít zpět. Když někomu ublížíte a potom se omluvíte, tak to navenek vypadá, že všechno v pohodě, ale ve skutečnosti se na takováto duševní zranění nezapomíná nikdy. A to je dobře. Díky tomu aspoň hajzlové, jako jsem já, dostanou, co si zaslouží - to jest "9mm důraznejch argumentů" přímo do hlavy. Popřípadě když není po ruce olovo, dá se použít ostrá ocel, jed, oheň, nebo hromada jiných věcí. Asi si taky skáknu na menší exkurzičku....možná se vrátím, možná ne. Pokud ne, tak bych rád, abyste věděli, že jsem měl některé z vás upřímně hodně rád. Oni snad vědí, o koho se jedná - pokud nevědí, tak jim to třeba někdo napoví...a když ne, tak slunce nespadne. Kromě toho jsou tu asi tak čtyři lidé, kvůli kterým jsem rád za to, že jsem žil tak, jak jsem žil. Jeden/a z nich by si myslel/a, že si dělám srandu, kdyby zjistil/a, jak je pro mě důležitý/á. Druhý/á podle mě zřejmě ví, že pro mě dost znamená, ale neví, že až tolik. Třetí/mu jsem několikrát vysvětloval, jak je pro mě důležitý/á a dostalo se mi odpovědi ve stejném duchu - a já mám důvod jemu/jí věřit. A konečně číslo čtyři. Osůbka, která je pro mě absolutně nejdůležitější z nich ze všech. A právě jí jsem nejednou mooooc ublížil a i když mi bylo "odpuštěno", není to smazáno (viz. výše). Ale teď naposledy jsem to posral totálně nejvíc moc. A to mě bolí víc, než cokoliv jiného. A nejhorší na tom je, že jsem už nějakou dobu dopředu věděl, že se něco takového stane, ale nic jsem si z toho nedělal. Kdybych se na to připravil, mohlo být dnes všechno "relativně" v pohodě a já bych ani nepsal tuhle sračku. Určitě už máte dost mých psychopatologických keců, tak to ukončím. Všem, kdo za to stojíte posílám sbohem a posledně zmiňované osobě číslo čtyři (která se možná podle popisu poznala, možná ne, nevím) chci od srdce říct: "Je mi to moc líto." Bye napsal/a: scytchemaster 19:19 Link
