Tak na hory jedu. Je to jasný a daný zvládl jsem to, zachránil jsem to a lev se nemusí překonávat a nemusí nic ukončovat. Kvůli lvovi, bych dokázal letět i na to slunce a to i s vědomím že bych umřel. Můj  lvíčku, ty ani nevíš jak jsem byl mimo, jakej jsem měl strach, jestli to seženu. už jsem se pomalu  připravoval na nejhorší, ale nemohl jsem se na to jentak vykašlat, to přece nejde přijít zrovna o tebe lvíčku. To jenom ty lvíčku, jsi mě otevřel oči, naučil jsi mě vidět světlo v noci. Tou nocí myslím můj život, kterej neni zas tak težkej jak jsem si myslel. Je  lehkej jenom se člověk musí snažit a já už se snažim, možná že né moc ale snažim a to mě stačí. Vlastně už mám skoro všechno i tu práci už mám a hlavně že mám tebe, jo tebe lvíčku jsi moje světlo, moje teplo, moje všechno. Všechna čest lvičku, dokázal jsi  to že jsi změnil to, co už bylo dávno dané a neumřel jsi. A já zase miluju jenom tebe a taky neumírám. Ba naopak žiju a jsem rád že žiju a už se nemůžu dočkat až budem spolu na těch horách. Bude prdel  bude sranda a hlavně nebudem s těma z Brandejsa který známe a který mě osobně už docela nuděj. Jen doufám že si tam nezlomím nějakou končetinu, víš přece jaké jsem nemehlo. Miluju tě lvovitý koťátko.