Prázdnota... Nic.... Tak moc bych si přála, aby ve mě byla... Aby to místo na srdci, které patří jen tobě, navždy zmizelo... Náhle... A navždy... Ty víš ještě líp než jiní, jak moc mě bolej ty tvoje hnusný slova... Slova, který už jsem nikdy nechtěla zopakovat v tvé přítomnosti... "Láska"... "Milovat"... "Nemilovat"... Nikdy už si je ode mě neměl slyšet. Nikdy jsem nic nechtěla vypustit z úst. Kdybych to udělala, možná by bylo všechno jiný. Možná sem měla říct všechno tobě... Jak jsem ale mohla vědět, že všechno, co Jim řeknu se dozvíš? Že všechno co se Ony dozvědí, budeš vědět i ty... Jenom proto aby se ti zavděčili ničí moje srdce... Rvou ho na kousky... Pomalu, abych cítila tu největší bolest... A bez citu, ikdyž jsem jim dala tolik lásky... Tobě jsem chtěla dát to nejdůležitější co v životě je... Přátelství... To pouto, které je nerozdrtitelné ať se stane cokoliv. Ale ty nechceš. Dřív to bylo jiné. Krásné. Teď se jenom hádáme. Nechtěla jsem na tebe zapomenout ani tě ztratit, ale ty si mě už opustil. Bez jediného slova. Sama... Jsem tak sama a nikdo nemůže pochopit můj smutek. Nikdo nechápe proč tak trpím... Nikdo nerozumí, co znamená vzdát se lásky a přijmout přátelství, které se rozpadá... Na kterém už záleží jenom jednomu... Bez tebe je můj svět pochmurný... Nikdy jsem nevěřila, že mě necháš sám v mém světě... Nikdy jsem si neuvědomovala jaká to pro mě bude rána, když se dozvím, že mě všichni zradilli. Všichni, které jsem milovala... Všichni, které jsem si myslela, že znám... Už se nechci dál trápit... Chci žít... Ale ne nový život s novýma lidma... Nechci nového nejlepšího přítele... A hlavně nechci zapomenout, ikdyž vím, že bych byla šťastná. Nechápu, proč se tak bráním zapomenout... Asi protože se bojím, že už nikdy nebudu šťastná... Asi proto, že jsem pořád sama... Pořád sama... A nikdy už to nebude jiný... By Deny