Láskou zalitá,
   v slabosti ukrytá,
   výkřiky do ticha,
   tělo mé vysychá,
   v rozkoši sevřená,
   v mysli bez jména,
   po těle prahnoucí,
   po sexu žádoucí,
   bez výčitek svědomí,
   v šelmu se proměním.

Miluji Tě čím dál víc,
   hodinu od hodiny je to silnější,
   bez Tebe už nebudu nic,
   už nemůžu být šťastnější.
  
   Milovala bych Tě,
   i kdybys byl němý,
   milovala bych Tě,
   vždyť láska se na světě cení.
  
   Mohl bys být slepý,
   potichu mě poznávat,
   klást jeden nesmělý dotyk za nesmělým,
   prosím chtěj mě poznávat.
  
   Můžeš být cokoliv,
   ale vždy buď můj,
   můžeš být kdokoliv,
   tak prosím při mně stůj.
  
   Nejsi slepý,
   tak otevři své krásné oči.
   Nejsi němý,
   tak řekni, že pro mě se Tvůj svět točí.
  
   Hodiny počítám,
   kdy se tohle všechno stane,
   už i minuty počítám,
   kdy má ruka do té Tvé zase spadne.
  
   Miluji Tě! Věř mi to,
   v tomhle já neumím lhát,
   řeknu Ti jen jedno,
   lásku já neumím předstírat.

Je to chvilka,
   co jsi odešel,
   na papíře prázdná linka,
   smutný večer nadešel.
  
   Proč jsi se na mne tak díval,
   po ruce mě hladil,
   na rty mě líbal
   a pak se ve tmě ztratil...?

Až opět zahlédneš naši hvězdu, jak na nebi bliká,
   to je jen má duše, jenž skrz ni dýchá.
   Ztratila jsem ji za svou chybu,
   za nedbání svého slibu.
   A až mi jednou odpustíš a uvěříš v lásku mou,
   snad si ji pak zasloužím
   a splyne s duší tvou.
   Na ten jedinečný okamžik si počkám,
   nevím však, zdali se ho ještě dočkám...

Tam někde uvnitř mě,
   kde je pro mě láska vším,
   tam já tě miluju víc a víc.
   Tam na pokraji samoty
   já volám na tebe až do úplné němoty.
   Tam, kde na tebe myslím pořád,
   věřím, doufám... a sním.
   Tam, kde potkám tě zas,
   pro mě zastaví se čas.
   Tam, v srdci mém,
   jsi teď jediný, kdo mi z něj nejde ven.
   Tam venku v dešti mě kapky přikryjou
   a já se stanu navždy tvou.

Láska je to, co člověk ztrácí,
   láska je to, co se nevyplácí...
   A ten, kdo miluje
   - rozumu se zbavuje.

Všechno je málo,
   i kdybys osedlal nejrychlejšího z koní
   a tisíci jazyky MILUJI TĚ uměl říct!
   I když ono stačí
   oči otevřít
   a v těch druhých umět číst!

Láska a milovat, slova to krásná,
   líbat, nic neříkat, být hlavně šťastná.
   Kdo lásce podlehne, nesmí se bránit,
   kdo chce i milovat, musí ji chránit.
   Láska je přátelství, které má kouzlo,
   láska je bohatství, co do nás vklouzlo

Voda jako láska je,
   zmrzne a zas rychle roztaje.
   Narazit na ni můžeš všude
   - sama si tě nachází,
   avšak někdy jak rychle přijde,
   tak rychle odchází.
  
   Jednou je jako falešná sketa,
   jindy jako pohroma světa.
   Láska je jako moře,
   přináší štěstí i hoře.
  
   Je jako nejvyšší hora světa,
   kterou může zničit i jedna, jediná věta.
   Někdy je jako sopka plná erupce,
   ale když nastane, přijde totální destrukce.
  
   Toto hlavní důvodem je,
   proč nechci říct jednu z vět,
   že chci být s tebou
   - na to vem jed.
  
   Láska jako vesmír je
   - je nekonečná,
   při pomyšlení na ni člověk roztaje
   a hlavně - je věčná.