pro...Odráška 15.Listopad 2006
slyším tóny co poslouchávali sme spolu...
sedím v místnosti kde sedívali sme u jednoho stolu...
po tváři zkápla mi slza do klína...
já vim že nejsem jediná kdo proklíná...
co jiné dávají ti já nechtěla ti dát...
proč toho nejcenějšího sem se nechtěla vzdát...
ještě to není taq dávno ještě vzpomínky nevybledly...
kdy společná křídla nás nad zem zvedly...
ae já už měla toho dost..už nechtěla sem tě znát...
já vím neměla sem nemožné slibovat...
ae i přesto byla sem hloupá a mám čeho litovat....
to co drželo nás spolu je už skoro pryč...
budu se však dál ptát a dál o tom snít....
jestli pro tohle je možné žít...
napsal/a: shu_kei 19:11 | Link
