po půl roce

15.Červenec 2005

Včera jsem byl navštívit Igora v atelieru. Stěžoval si už předtím, že má problém s novou modelkou, asi se do ní prej zamiloval, není schopnej se při focení uvolnit a fotky nestojí za nic. A navíc, neví jak na ní, osvědčený metody prej selhávají, vystřílel celej zásobník a ona si před foťákem ještě ani nesundala ponožky, natož aby na sebe nechala sáhnout. Bylo mi to jasný. Včera jsem teda koupil víno a večer u něj zazvonil. Byla zrovna u něj. Zavedl mě mě o patro níž do bytu, posadil mě k sobě do obýváku a abych počkal, že se vrátí nahoru a vyprovodí jí. Koukal jsem mu přes rameno, ale vystrkal mě rychle ze dveří, takže jsem letmo zahlédl jen ženskou siluetu sedící na podlaze v tureckém sedu. Dole jsem otevřel víno, nalil si a čekal. Po deseti minutách se mi začalo chtít čurat, v koupelně ze stropu viselo jako obvykle několik negativů, opatrně jsem je obešel, ale když jsem se vracel, nedalo mi to a na jeden už suchý jsem se podíval zblízka. Bylo tam přesně co jsem očekával - nějaká dívka v různých polohách a v různých šatech, na všech ale oblečená, což bylo pro Igorovy fotky nezvyklé. Nová modelka, došlo mi a nastavil negativ proti světlu z okna. Nejdřív se mi začaly třást ruce a mozek se v pudu sebezáchovy na chvíli vypnul. Pomalu a s velkým úsilím jsem znovu zaostřil oči na tmavá políčka. Ten negativní obličej jsem znal. Sám jsem ho kdysi fotil a dychtivě si ho prohlížel už na mokrých filmech právě vytažených z tanku. Po půl roce jsem se tedy znovu setkal s Blaženkou... její kroky jsem zároveň v tu chvíli zaslechl přímo nad sebou, v podkrovním atelieru mého kamaráda Igora, a po pár okamžicích i na schodech v chodbě. Klapnutí domovních dveří už slyšet nebylo. napsal/a: sklon 20:31 Link komentáře (0)



Blaženčina bačkora

30.Prosinec 2004

Pod postelí jsem našel Blaženčinu bačkoru. Hledal jsem i druhou, ale našel jsem jen platíčko prošlýho paralenu za skříní a pod topením černýho pěšáka ze šachů. Na bačkoře bylo zlatou nití vyšitý jméno Rudolf. Blaženka mě tak oslovovala, když se cítila slabá nebo nemocná, asi že to zní tak mužně. Jednou jsem se vrátil domů a ona seděla ve svým koutku a něco šila. Později jsem objevil různá jména, kterými mě oslovovala, i ta, která jsem od ní ještě neslyšel, vyšitá na různých částech jejího oblečení. Kryštof na kalhotkách mě překvapil a bůhví proč hrozně potěšil. Obojek ten večer vůbec nepřišel ke slovu.
Chvíli jsem k bačkoře čuchal a rozhodoval se, jestli stojí za další SMS, nakonec jsem jí ale jen zabalil do tašky z Delvity a dal zpátky pod postel. napsal/a: sklon 13:42 Link komentáře (0)



Blaženka II

28.Prosinec 2004

Volala mi Blaženka, že prej už jí nemám volat (napsal jsem jí akorát SMS se seznamem věcí, který si u mě zapomněla - kartáček, knížku "Zen aneb umění nakupovat" a psí obojek, kterej jsme používali v posteli) a že jí nemám říkat Blaženka, protože se přejmenovala, teď se jmenuje Lýdie a začala prej novej život. Když jsem se zeptal, proč se nevrátila ke svýmu původnímu jménu (Eliška psáno Elishka), odsekla, že o jejích jménech nevím vůbec nic, že jsem loser, kterej má v hlavě jen to svý umění, který stejně nikoho nezajímá, protože ho nejsem schopnej prodat, páč jsem totální loser (trochu se u toho zadýchala a začala se opakovat). Můj kamarád psycholog to okomentoval slovy "Posttraumatická hysterická reakce", jen nevím, který trauma měl přesně na mysli. Blaženka, tedy vlastně Lýdie, byla sběratelkou traumat, každej den nějaký našla a pěkně si ho schovala. Kdo tě z nich teď bude léčit Blaženko? (Pro mě zůstaneš navždy Blaženkou, Lýdie nelýdie, a vůbec, je krásný, že zrovna kvůli mě sis dala jméno Blaženka. Jak tě napadlo zrovna Lýdie? To je přece strašně studený!) Asi mi budou chybět i ty její traumata. napsal/a: sklon 23:01 Link komentáře (0)



Blaženka


Jó Blaženka, kde je jí konec! Včera si zbalila kufry a že prej v týhle díře už se mnou dál bydlet nebude. Vyprovodil jsem jí ke dveřím a nazdar. Kamarád skejťák mi pak řekl: "Kua sesh hustey pitcho woe", ale jsem zvyklej, že mu nerozumim ani slovo. Je to hodnej kluk. Pili jsme spolu na Blaženku, pak na zdraví a pak už jen tak ze setrvačnosti. Ráno jsem v předsíni uklouz na pozvraceným skejtu a bouchnul se do brňavky. Ach Blaženko, budeš mi chybět. napsal/a: sklon 15:16 Link komentáře (0)