po půl roce

15.Červenec 2005

Včera jsem byl navštívit Igora v atelieru. Stěžoval si už předtím, že má problém s novou modelkou, asi se do ní prej zamiloval, není schopnej se při focení uvolnit a fotky nestojí za nic. A navíc, neví jak na ní, osvědčený metody prej selhávají, vystřílel celej zásobník a ona si před foťákem ještě ani nesundala ponožky, natož aby na sebe nechala sáhnout. Bylo mi to jasný. Včera jsem teda koupil víno a večer u něj zazvonil. Byla zrovna u něj. Zavedl mě mě o patro níž do bytu, posadil mě k sobě do obýváku a abych počkal, že se vrátí nahoru a vyprovodí jí. Koukal jsem mu přes rameno, ale vystrkal mě rychle ze dveří, takže jsem letmo zahlédl jen ženskou siluetu sedící na podlaze v tureckém sedu. Dole jsem otevřel víno, nalil si a čekal. Po deseti minutách se mi začalo chtít čurat, v koupelně ze stropu viselo jako obvykle několik negativů, opatrně jsem je obešel, ale když jsem se vracel, nedalo mi to a na jeden už suchý jsem se podíval zblízka. Bylo tam přesně co jsem očekával - nějaká dívka v různých polohách a v různých šatech, na všech ale oblečená, což bylo pro Igorovy fotky nezvyklé. Nová modelka, došlo mi a nastavil negativ proti světlu z okna. Nejdřív se mi začaly třást ruce a mozek se v pudu sebezáchovy na chvíli vypnul. Pomalu a s velkým úsilím jsem znovu zaostřil oči na tmavá políčka. Ten negativní obličej jsem znal. Sám jsem ho kdysi fotil a dychtivě si ho prohlížel už na mokrých filmech právě vytažených z tanku. Po půl roce jsem se tedy znovu setkal s Blaženkou... její kroky jsem zároveň v tu chvíli zaslechl přímo nad sebou, v podkrovním atelieru mého kamaráda Igora, a po pár okamžicích i na schodech v chodbě. Klapnutí domovních dveří už slyšet nebylo. napsal/a: sklon 20:31 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář