Blaženka II

28.Prosinec 2004

Volala mi Blaženka, že prej už jí nemám volat (napsal jsem jí akorát SMS se seznamem věcí, který si u mě zapomněla - kartáček, knížku "Zen aneb umění nakupovat" a psí obojek, kterej jsme používali v posteli) a že jí nemám říkat Blaženka, protože se přejmenovala, teď se jmenuje Lýdie a začala prej novej život. Když jsem se zeptal, proč se nevrátila ke svýmu původnímu jménu (Eliška psáno Elishka), odsekla, že o jejích jménech nevím vůbec nic, že jsem loser, kterej má v hlavě jen to svý umění, který stejně nikoho nezajímá, protože ho nejsem schopnej prodat, páč jsem totální loser (trochu se u toho zadýchala a začala se opakovat). Můj kamarád psycholog to okomentoval slovy "Posttraumatická hysterická reakce", jen nevím, který trauma měl přesně na mysli. Blaženka, tedy vlastně Lýdie, byla sběratelkou traumat, každej den nějaký našla a pěkně si ho schovala. Kdo tě z nich teď bude léčit Blaženko? (Pro mě zůstaneš navždy Blaženkou, Lýdie nelýdie, a vůbec, je krásný, že zrovna kvůli mě sis dala jméno Blaženka. Jak tě napadlo zrovna Lýdie? To je přece strašně studený!) Asi mi budou chybět i ty její traumata. napsal/a: sklon 23:01 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář