2.

06.Leden 2006

Tak a je tu pátek.. Další z mnoha válečných dnů. Němci včera opět kladli zuřivý odpor. Uz nikdy nebudu před bojem pít. Mám pak nepřesnou mušku a díky tomu pár těch šmejdů uteklo. Bohužel k nám do týla a pobili pár mých kamarádů. Ale na druhou stranu jsme za cenu jejich životů udrželi Omaha beach. Bylo to peklo, skopčáci se hrnuli snad odevšad. Nábojů ubývalo a kamarádů taky. Nejhorších bylo posledních pět minut. Stáhli jsme se až zpět k pláži k poslednímu bunkru. K bodu odkud už nebylo návratu, bud vydržíme, nebo nás pobijí jako kuřata. Byly jich snad stovky a nás jen šest. Zbyli jsme dva... V poslední chvíli kdy už to vypadalo že je vše ztraceno se ozvala vysílačka která tak dlouho mlčela. To o sobě dali vědět kluci od dělostřelectva, že jsou připraveni skopčákům zatopit, jen nevědí kde jsme. Odpověděl jsem že dám signál ať sledují terén. Potom jsem hodil na střechu našeho bunkru zelenou dýmovnici a zaryl nos do hlíny na dně zákopu. A pak se rozpoutalo peklo. Naštestí v německých liniích. Ohlušující detonace jen pár metrů od naší pozice, němci létali vzduchem s tunami hlíny vyvržené výbuchy projektilů našich kanonů. Řeknu vám, ještě že ty kluky kanonýrský proháněj dlohým cvičením, stačilo dva tři stupně a byla z nás sekaná. Po čtvrthodině bylo po všem, Omaha byla naše.... Zabrali jsme bunkr a odpočívali. Na večer jsme si otevevřeli lahvinku francouzského vínka a vzpoměli na naše padlé kamarády. Jsem zvědav co nás čeká zítra.. napsal/a: skouda 06:49 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář