jsem ztracenej případ..... 29.Březen 2007
No, tak včera jsem měla supr den,byla jsem doma se svym pejskem,chodila na procházky....jako každý jiný den....chvilku jsem seděla u pc a koukala se na lidech na svuj profil a někdo mi poslal vzkaz...tak jsem se koukla,kdo mi píše.Byla to jedna slečna,kterou osobně neznám, jen z profilu od přítele.... ptala se mě, jestli spolu chodíme, s Michalem....že je to jeji kamarád a nechce jí to říct....tak jsem ji to řekla, šechno ji potrdila a nějak mse se dostali k tématu,jak zval holky na rande....tak jsem se ji zeptala,jestli ji taky oblboval sladkejma řečička....vypadlo z ní, že spolu choděj....je to asi 3 tejdny,že bya už u nás doma, ale prej jen na chvilku....
tak na konec muj milaček nezustal jen u písmenek.....nejhorší na tom bylo,že i po tom, co ona znala pravdu, on mě pořád zapíral a ptal se jí, jestli věří víc cizí holce než jemu .... docela VTIPNÝ
když miláček přišel domu,dostal jednu hned mezi dveřma a ni neprotestoval, protože dobře věděl, že to prasklo....celej večer sme se spolu nebavili, jen sme si psali přes icq
jestli je to rozchod apod.... ani ho nanapadlo se teřba omluvit nebo cokoli říct,nic,jen se prostěl bavil o tom, jak to uděláme, když se rozejdem....milistivě mi nabíd, že se odstěhuje z bytu,ikdyž je jeho a zaplatí mě a Lordovi(naše štěně) nájem až do června a pak už si prej poradíme.....nechtěla jsem od něj žádný vyžehlovací nabídky nebo cokoli jinýho,tak jsem ho s tou nabídkou poslala do prdele....pak jsem si psala s tou slečnou, jak to všechno bylo a on? nic,jen mi pořád psal, že je to idiot apod. vyjímečmě měl o sobě pravdu :) já už jsem ani neměla sílu brečet nebo cokoli,protože mi to přišlo jako normální.... prostě a jednoduše jsem to přešla jako vždycky.... nejsem á debil?! jsem a vim to o sobě.
Jiná by ho okamžitě nechala, jenže já to prostě nedokážu, neudělala jsem nikdy před tím ani nikdy před ním,nechápu, proč prostě nemůžu říct TAK A KONEC,ODCHÁZÍM OD TEBE,UŽ TO NEBUDU TRPĚT....JSI SVINĚ NEJVĚTŠÍHO KALIBRU A MĚ UŽ TO NEBAVÍ DĚLAT JAKO ŽE SE NIC NEDĚJĚ....
ne,já prostě jsem chvíli jako omráčená, nasraná,mrzí mě to,ale pak mě to jako mávnutím proutkem přejde, jako by se nic nestalo.... přála bych si nebýt taková,ale bohužel to nejde...
napsal/a: smoulilunka 12:16 | Link
