29.Duben 2006

SMUTEK

Můžeme se cítit šťastní, ale vždy v srdci číhá Smutek. Je jako malé semínko plevele, které vyroste když mu dáme sebemenší příležitost. Je to trn který nás provází životem.
Smutek způsobuje, že se cítíme jako opuštěné zvíře. Jsme sami, tiskneme se k zemi, vzpomínáme na teplo klidu a snažíme se najít aspoň malou skulinku, kterou uniknout.. Ale únik není a není nic a nikdo, kdo by nám pomohl. A to nás dělá ještě smutnější a bezmocnější!
A semínko se mezitím proměnilo ve výhonek a výhonek v strom. A ten strom nás svými kořeny tiskne a svazuje. A čím víc nás tiskne tím je silnější a větší. Špiní naší duši a vykořeňuje naše vědomí.
V té chvíli už je těžké mu uniknout.
Snažíme se prolézt mezi větvemi stromu Smutku a najít slunce, které se nám zdá ztracené. Chceme aby nás zahřálo v naší samotě.
Pak jsou už jen dvě možnosti. Ta první je se stromem bojovat a zvítězit. To znamená, že zahubíme strom a uděláme z něj opět malé semínko. Ale jak to uděláme to je na každém z nás. Jestli zvítězíme vystoupíme ke slunci a zbavíme se svého Smutku.
Druhá možnost je Vzdát se!. Jestli si zvolíme druhou možnost musíme počítat s tím, že už nikdy nespatříme slunce. Větve stromu se totiž rozrostou a změní se v mříže a kmen ve strážce. Zůstaneme sami v blátě, hrůze a Smutku. Pak už nám není pomoci a je konec...
PS ( Ještě rady pro ty co si zvolili první možnost ) : Strom Smutku jste pro jednou zničili, ale semínko tu stále zůstává.
 
Autor: ssmiless v 21:22, |

Komentáře (0):