...ZPOVEDNIK...

v klidku sedim,ale neco se na me skrabe..leze to porad nahoru a ja to nejak nemuzu setrast...nejak se mi to nevede...leze na me depka a ja nevim jak se proti ni branit....zase myslim na Michala,na to jak mi s nim bylo krasne..a pak si uvedomim,ze uz to asi nejspis nikdy nezaziju...ze sem zase sama..opet sama bez jakekoliv podpory,bez jakekoliv radosti,nadeje a napadu...vubec me nenapada co dal...ted nechavam jenom dny plynout tak jak prichazi tak zase odejdou,ale prijdou dalsi a dalsi dny...a ja uz nevim co dal..nemam zadnou radost...vubec z niceho se nedokazu radovat...myslim uprimne radovat..potrebuju nejaky smysl..ale zadny nemam...zase neni a na hodne dlouhou dobu nebude...ach joo...pomoooc..