Ženu ani květinou neuhodíš...

Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou.

Když se věci dají špatnou cestou...jdi jinudy.

Smích je velká věc. Ničeho se lidé nebojí tolik, jako smíchu.

Každý odchází ze života tak, jako by se právě narodil.

Krása má tu sílu

a nadání, že vnáší mír do lidských srdcí.

Skutečné příběhy

ZKOUŠKA PŘÁTELSTVÍ

Poznaly jste někdo z vás jaký to je když člověk spadne na dno  a musí se z něj odrazit? Jestli ne tak Vám to tento příběh ukáže.

   Kdysi dávno jsem byla součástí jedné nejmenované party holek. Trávily jsme spolu každý den, který jsme mohly být spolu. Všichni o nás říkaly jak jsme úžasná parta a jak skvěle držíme při sobě... ale všechno hezký jednou končí a tak jsme dopadly i my.

   Každý den nás napadaly různé nápady co budem dělat. I když to sem tam byly třeba nějaké kraviny, nám šlo akorát o to být spolu. Pokaždé o víkendu jsme chodily na nějakou akci nebo aspoň za klukama. Byly jsme moc šťastní.

   Pak se ale něco stalo. Ani jedna z nás si to nemohla nějaky vysvětlit. Začínaly jsme se den od dne víc a víc hádat. Při každé hádce jsme zapomínaly na to jaké jsme bývaly kámošky. Jedna hádka horší než druhá. A tak se to táhlo asi rok a půl. Vždycky jeden den jsme se pohádaly, pak dobrý a za 3dny to tu bylo zas.

   Já už sem to nemohla vydržet jak se neustále hádáme. Tak jsem začala navštěvovat pravidelně každý víkend svou mamku v jiné vesnici. Jak měsíce ubývaly a my se furt hádaly, našla sem si u mamky nové kámoše. Holkám sem řekla, že už sněma nechcu chodit ven, že jsou strašně trapný, že u mamky mam stokrát lepší kámošky než jaký jsou ony a spoustu jiných věcí. Vymýšlela sem si narážky na ně, abych měla důvod od nich odejít.Taky tomu tak bylo, ani ne do roka jsem od holek odešla a už ani slovo s něma nepromluvila.  

Ale jak se říká každý na svoje chyby jednou doplatí. S kamošema u mamky sem se bavila sotva chvílu a už mi začalo přicházet že sem udělala velkou chybu. U mamky to bylo tak jiný. Holky venku mě začínaly nenapadně pomlouvat jaka sem kurva, ale přitom se smenou chtěly bavit. Posutpem času jsem přišla na to co se o mě vykládá a začala sem stím něco dělat. Ale to byla další osudová chyba.

Holky u mamky se na mě vykašlaly a ja sem už neměla nikoho kdo by byl semnou. Se svým klukem sem se často hádala a doma to nebylo o moc lepší. Poprvé v životě jsem poznala jaký to je když člověk spadne na úplný dno. A ještě do dneška mě to strašně mrzííí.

Měla jsem ale štěstí, že holky od nas byly tak hodný a baví se semnou dál.

 DĚKUJI HOLKY JSTE PRO MĚ TY NEJ.