Ještě... před chvílí myslel jsem, že tě už dobře znám se všema chybama ,co ani sama nepřiznáš...
Stačil jen okamžik, pořád jsem doufal, že je to hra, který se budeme už brzo jen oba smát.
Před sebou mám najednou cizí neznámou tvář, krutou a studenou i když se pořád usmívá...
Z vlasů máš ostnatej drát a ze rtů kape ti jed..pořád nevěřím, že tohle v sobě ukrýváš.Možná to přestane, možná se sama polekáš a znovu si nasadíš..tu svoji starou známou tvář...
Jenže už napořád budu mít v sobě schovanej strach...kolik těch proměn ještě přede mnou schováváš...
