Melancholie 26.Leden 2006
Tak jsem přišla z tancování. Chodím takhle každý čtvrtek už asi 12. rokem, pořád mě to baví, i když někdy to není úplně ideální. Uznávám názor, že nic není ideální a dokonalý, kdyby to tak bylo, byla by to nuda... Občas mě takhle přepadne melancholická nálada, hlavně v zimě, nějak si prostě najednou uvědomím, co všechno se mi přihodilo, čeho lituju a že jsem to nikdy neměla lehký. (Ale kdo má?) Každý to má jiné a každý to jinak snáší. Moje melancholický nálady stojí za nic, ale existují lédé, kteří je dokážou zahnat, třeba nejlepší kamarád. Myslím, že už vím, co je příčinou těchto nálad, dlouho jsem na tím přemýšlela... Někde jsem si přečetla, že každý člověk je jako anděl s jedním křídlem, musíme být dva a pevně se obejmout, abychom vzlétli. Já ještě nevzlétla, některý anděl má malé křídlo, jiný moc velké a tak prostě je pro nás moc těžký vzlétnout, někdy to radši i jeden z nás vzdá... Neříkám, že se nedá vzlétnout i "se špatnou velikostí" ale prostě najít "správnou velikost" je lepší, ideálnější a lépe se létá. Pod tím křídlem si každý z nás může představit cokoliv, já konkrétně si pod ním představím nějaké vlastnosti, zájmy, cíle, plány a to, co člověk od života čeká a co chce dokázat, co by jednou chtěl mít...
Pozn.: Tuším, že moje velikost křídel je D4.
napsal/a: t.baterka 21:03 | Link
