Alchymista..
Ac s nechuti, musela jsem diky teplote a zimnici ulehnout...leky nazabiraji...tresu se zimnou..pak je mi nahle velke horko...fotbal i velke hospodske akce se ztraci v nekonecnu...
kouka tu na me..ta modro - zluta knizka...Alchymista.. Paulo Coelho...,
ctu prvni stranku, nic moc..vsak neda mi to otacim na druhou, treti...pres veskerou unavu, tresouci se zimnou, nemam silu odvratit zrak od stranek te knizky...dostala me..cetla jsem jednim dechem..po tri hodinovem
soustredeni obracim posledni stranku...misi se ve me pocity, nadeje..vse mame v sobe..davno vim, jen ja
jsem strujce sveho osudu, vsak nekdy ztracim viru...viru v sama sebe, v lepsi zitrky... Stesti je v nas v kazdem z nas, jen ho v sobe najit..otevrit se svetu, nebat se strachu, poslouchat sve srdce...Jit za svou intuici, najit
si svuj cil, opustit vse, zacit znovu..Tolik pravdy v jedne knizce...z radku je citit neomezenost, moznost splneni snu, prani...Snad vyzdvihla bych moudra: nejjednodussi veci jsou nejvic komplikovane, nevidime, to, co mame pred sebou.. To, co stalo se jednou jiz se stat nemusi, to, co stalo se dvakrat, stane se i potreti.. Celkovy dojem, ta knizka ma smysl i hloubku...mistama zvlaste ke konci, mozna trochu nepochopitelne prirovnani..slozitejsi na chapani...Kazdy ma moznost se v knizce najit a zacit jinak...vrele doporucuji...
