Myslenky jdou..
..jdou a jdou smutne bloudi tmou..slozitosti sveta nevystihne pouhá věta..
První letni den, prinesl zmeny…potkala jsem ho…
Po peti letech chci zkusit zmenit vse, o co jsem tak usilovala.
Hetaraci se cpou do naseho světa, ja bych rada zpatky ten jejich.
Bylo to po mature, ja devatenactileta holka, najednou jsem vedela,
že něco není v pořádku…a pak jsem jí potklala…mojí první slečnu,
prvně v životě jsem cítila zaplavující pocity štěstí, první její polibek,
celou cestu domů jsem tenkrát koukala z okýnka autobusu a usmívala se…
Bylo to 11.4.2003 od toho dne jsem začala myslet jinak..spousta překážek,
trápení, slzy, poznávání sama sebe, uvědomování se…strach z reakce okolí.
Praha vnesla do mého života poznání, díky její anonymitě, clubům. Zase plnohodnotný život…
21.6.2009 mám svět jaký jsem si vždy přála, elkový svět, svět ve kterém
můžu vzít slečnu za ruku, políbit ji venku, už se nebojím tázavých pohledů
jiných lidí, nic netajím, všichni to o mně vědí, jsem hrdá eL slečna… a nejen to
hraju fotbal, dokonce za víc týmů, dělám přesně to, co mě baví, co chci. Trvalo celých pět let dojít až sem, najít sebe samu.
Mám vše mám, však chci pryč, se vším jsem smířená, miluju ženy,
jejich tělo, úsměvy, nevyzpytatelnost, něhu… nesnáším jejich lži, úskoky, neupřímnost..
a tak to chci zkusit…ubližuji slečnám a oni ubližují mně..je to vzájemné…neustále dokola..
není síla na to obíhat kruh…jít, mám touhu jít.. zas se nadechnout…svět, o který jsem tolik
bojovala mě najednou táhne ke dnu..
vrací se mi představa svatby, dětí…
