Po roce..

Slunicko ukazuje svou silu, priroda se probouzi, tak jako vzpominky ve me.. Ty vzpominky, ktere do dnesniho dne byly umlcene ve me, nepoustela jsem je ven..snad ze strachu, ze o ne prijdu..  Prozila jsem skutecnost, ktera zda se byt jen snem, avsak celou svou bytosti vim, ze se to stalo...

Stacilo par mailu, lehke naznaceni, ja vydala se tam do neznama..prvne v zivote, nemela jsem obavy..tuseni me nechavalo klidnou...po temer peti hodinach cesty jsem dorazila...do pro me ciziho mesta..nadrazi pripominajici snad vesnickou naves, stojim, rozhlizim se.. Ano, to je ona, vim to, citim to...automaticky nastupuji do auta, zvlastni mame si, co rict...zadne hloupe ticho.. jsme "doma" chvilkove pohodove seznameni s rodinou a rychle ven dokud je svetlo. CHKO na nas ceka, nedotcena priroda, mloci na ceste, cista, prudka reka Dyje...slunce prosvitajici mezi stromy..s otevrenyma ocima, poskakujici mezi stromy, jsem si tuhle vsechnu krasu uzivala..byla tajemna a kouzelna zaroven, po ocku jsem ji sledovala, snazila se cist mezi radky...nemela jsem ani tucha, ze tohle vsechno je jenom zacatek.. Tolik krasy a ona to ma za domem..slo mi hlavou.. priblizil se cas vecere. Jak zvlasti k jidlu tu maji spoustu zeleniny, jako sportovec se citim zahanbena...Pomalu se stmiva, opet vyrazime ven, tentokrat na prohlidku nocniho mesta.. Citim nezny dotek, chytla me za ruku..okamzik na ktery jsem cele odpoledne cekala a nemela odvahu udelat prvni krok..cela ma bytost je naplnena euforii...V takhle malem meste normalne holky nechodi za ruku..lide se zvlastne divaji..nevadi nam to.. Mesto je uzasne, osvetlene fontany a hradby...vse dovrsi prijemne prostredi vinneho sklipku..Po tri sklenkach vyrazime domu..tam u toho stromu, kam dopada jemne svetlo lampy se nase oci setkaly..ucitila jsemTve rty na mych..zasahla me vlna chveni a pocitu,ze letam.. Pred ulehnutim jsem vypily jsete sklenicku vlasacku a pote uz jsme usinaly ve stastnem obeti...

Rano brzske vstavani, bylo toho tolik treba stihnout...slunicko se opet probouzelo..den stvoreny k vyletu... za skly auta pozoruji krajinu, vsude rovina, citim, ze to tu zacinam mit rada.. prohlidka sklipku, tentokrat bez vinka a pak uz hura na nejvyssi vrch mistni krajiny...luxus..maji tu fotbalova hriste..vyhled je nepopsatelny..obeti, polibky, romantika..co vic si prat.. pozdni obed ve stylove restauraci. Necekana zmena pocasi, prsi primo leje..ne a ne prestat. Drzime se za ruce utikame potoky vody, ktera se vytvorila, k tramvaji, ktera nas doveze zpet k autu. Nez dobehneme jsme cele mokre, destive polibky na me tvari, mokre obeti v tramvaji jsem stastna. Cestou dom pomalu osychame, jiz nam otrnulo..pocasi je nevyzpytatelne, tam u nas sviti slunicko...stavujeme se proto ve sportu a kupujeme mic. Po kratke zastavce doma vyrazime ven za trochou pohybu..fotbalu plneho neznych polibku..Blizi se vecer, chces me nekam vzit, nebranim se...stojíme na hradbách..dole reka Dyje a kolem se rozprostírá mesto...Stojíš a mlčíč..lehceTě obejmu...snažím se mluvit, cítím jak jsi myšlenkama jinde...utichám.. Dýchám a užívám si západ slunce...opravdu jako z pohádky, červánky...  večer již nikam nejdeme unaveně ulehame uPravidel moštárny, pevně jsemTě objala a usnula...

Budíček..haló...musíme vstávat..poslední můj den tady.. Před odjezdem chceme ještě zvládnou historickou procházku... loučím se s rodinou..s velkým díkem, hostili me naprosto dokonale, navic byli opravdu přátelští a milí a to od srdce... Usedáme do auta...sluničko zase svítí..držímTě za ruku..obě mlčíme, každá myslíme na to své.. Poslední historická procházka, dopolední kafe...kupuji lístek na cestu z Ráje... Držime se za ruce, diváme do očí, něžné polibky na rozloučenou...sliby, že se uvidíme...pak už jen mávám z okénka.. Snad mi to ještě nedochází, cestou mě baví prima chlapík, který přisedl..vystupovat konec cesty...  A tak můj výlet skončil..

Od té doby jsme se neviděly, během prvního týdne jsme si napsaly pár bezvýznamných slov... poté již nic..
nic o sobě nevíme... tam uVás malý kousek mne zůstal, možná tam ještě někdy zajedu... Můj život je však tady, tak jako Tvůj tam...věděly jsme to obě..už když jsme se loučily..Věřit na sny je krásné.. a jáTi za ten nádherný víkend děkuji...protože to byl jeden ze splněných snů na který člověk nezapomene.

A pro všechny ostatní nebojte se neznáma, nebojte se verit, nebojte se zit..