tecka-zpa

Asi si tohle nejspíš nepřečteš..

..utekly jiz 2 roky..když se podívám zpět najednou vím, že mohlo být všechno jinak.

O víkendu u Vás se mi začaly vracet vzpomínky, možná existuje osud, ale jen na mě bylo, jestli půjdu cestou přímo nebo zatočím vpravo. A já se rozhodla jít vlevo. Zůstala jsem ve vztahu s člověkem, který mě přes své cíle téměř neviděl, kterému jsem nedokázala být věrna a o kterém jsem věděla, že s ním žít nikdy nebudu, nepochopitelné. Tenkrát jsem měla strach, bála jsem se, co řekne okolí, kamarádi, že o ně obě přijdeme . Nechtěla jsem  ubližovat, až jsem nakonec ublížila všem i sobě.

Za půl roku jsem zůstal a sama. Přes všechnu snahu se se mnou rozešla, nešlo to jinak. Ty jsi v tu dobu již byla šťastná se svou ženou a já si říkala, že to tak má být. Všechen můj čas zaplnil fotbal a hospa. Nechtěla  jsem vnímat okolí, nechtěla jsem cítit, chtěla jsem jen brát užívat si a zapomenout.

Uběhl další půl rok, stalo se to, čeho jsem se tak bála. Přišla jsem vlastní arogantností a slepotou o kamarády, právě o ty o které jsem tenkrát s tebou přijít nechtěla a zároveň jsem přišla i o kamarádství s tebou. Paradoxně jsem však stmelila přátelství lidí, kteří byli rozhádaní a zároveň jsem došla k odplatě za vše, co jsem dříve způsobila,  proto věřím, že mé chování mělo smysl.

Začala jsem znovu, s jinými lidmi, přestala jsem myslet na minulost. Bez měsíce za rok mě vyrušila sms. Rozhodla jsem se, že  na fotbalovou akci pojedu. Byla to pohoda, všichni jsme si akci výbordelně užili..škoda jen martíkovy nehody.

Jen si od té doby říkám, jaké by to bylo, kdybych tenkrát v noci zůstala sTebou…kdybych  se řídila city a nejela nikam na Letnou, kde jsem se pak stejně nebavila, protože mé všechno zůstalo ve výklenku těch velkých dřevěných vrat. Jako druhou šanci tě tam u Páji stačilo vzít za ruku a říct všem, jak to je…. Jenže já byla srab.

Až  nyní po dvou letech sama sobě přiznávám, že jsem se do tebe zamilovala, do tvého úsměvu, do tvých očí, i dnes se otáčím, když cítím člověka, co voní jako ty. Když se naše oči setkají, plamínky v nich hoří dál. Jen jsme  už každá jinde. Ty máš přítelkyni, já mám přítelkyni, obě jsme štastné..  tam někde uvnitř mě jsi však stále se mnou.

Autor: tecka-zpa dne 19.Červenec 2010 v 23:24 |