Smutna lamacka srdci..
Znám jen jednu človíku, která všem kolem láme srdce…
Je jen jedna človíka, která dělá zmatky, jen jedna, která zvládne udělat zmatky víc lidem najednou.. Není v mém okolí z Lestapa nikdo, kdo by Ti nepodlehl (hermelinová Šejn), máš kouzlo, máš šarm, úsměv..Neměnila bych s Tebou… zástupy žen na Tebe stojí řadu, chce se mi brečet za Tebe, za ně.. nejde mi, postavit se jen na jednu stranu.. Myslela jsem, že je vše pryč zapomenuto…však čas se vrací zpátky.. zvláštní..
Nechápu, mám jiný svět a ona také, vídáme se minimálně a přesto je vše velmi podobné, ne-li stejné jako tenkrát, před třemi lety…tolik slz, trápení…né mého…těch kolem…
Máme stejné typy ženy, jak to? Kdo vyhraje je předem jasné…potvory světem vládnou…však já jsem ta šťastnější z nás.. Neumíš říkat ne, a taky často nevíš a tak mlčíš…všichni čekají a Ty nic mlčíš dál, sama se utápíš v tom, že nevíš… snad i všechno chceš říct, jenže čas běží, vše se zamotává…a Ty už nevíš, těžko hledáš cestu ven, zpátky se vrátit nechceš a ani to nejde.
Za Tebou siuety ženských těl, srdce zlomené….schováváš slzy, hraješ si na tvrďáka – přitom nejsi. A ani nejsi šťastná…věřila jsem, že za ty tři roky budeš jinde, že přeci jen už umíš říct, co cítíš, že ses poučila…. Ne….škoda… však já Ti tentokrát už neřeknu nic, nebudu už ta, co vyčítá, ta jediná, co Ti to řekne do očí..
Víš, ty se ne mě zlobíš za víc věcí, vadí Ti na mě i to, co já nemám možnost změnit. Jenže Ty tu možnost máš…stačí jednou ráno vstát podívat se do zrcadla, říct si mám na to. Můžeš vyjít ven, naučit se říkat ne a když už víš, že to zase není ta pravá,říct jí přímo do očí, jak vše je. A když už víc žen, tak proč ne, proč jim nedat šanci, ale ne na základě lží..nenech je v tom topit, tak jak se topíš Ty..
Ať jsi jaká jsi mámTě ráda, můžeš se na mě zlobit, můžeš mi vyčítat, jako kamarádka jsem tady proTebe vždycky byla a budu… i když se nevídáme, i když si nepovídáme….. Stejně o sobě víme, narážíme na sebe… nejde tomu utéct… bohužel.
… nemůžu Tě odsoudit, nemůžu Tě poslat do háje… i kdybych chtěla…protože tam uvnitř bereme život stejně…život je jedna velká příležitost,je tisíce možností, záleží na každém, co si vybere… a my nechceme o ty další možnosti přijít…a pak si nevšimneme, že nám utíká, to co máme těsně vedle sebe…zkusit a utéct…čekat na další možnost, hledat něco víc… znám tu touhu znám… otevřená zadní dvířka, oči dokořán, pospíchám vstříct novému dobrodružství…
až pozdě mi dochází, že to, co jsem hledala už jsem dávno našla…měla u sebe, jen neviděla...a tak hledám dál…každý den vstávám s nadějí a vírou..těším se na další zážitky…
