Smutno v duši
Pere se to ve mě,
je mi málo nebo hodně.
pít či nepít,
nepřemýšlet, nekouřit...
pohled na dvě ženy,
přeji jim to, přeji..
Co když už jsem oTebe přišla,
kolik má člověk šancí,
kolikrát může mít rád, kolikrát může milovat,
kdy odchází nadějě, kdy pravda vítězí...
prázno rozprostřené v tělé mém..
Jsi snová víla mizící za obzorem,
v tvé přítomnosti půdu pod nohama ztrácím,
srdce z kamene pod trezorem,
pod tíhou reality na zem se vracím..
Ve všem jsi mě rozhodila,
žila jsme snem,
nikdy jsem nevěřila, že budeš mnou...
Nesnáším bezmoc, vzteklá na ní jsem,
se skálou nehnu, i když napnu všechny síly své,
probírám se s další opicí,
nic se nezměnilo,
zuřím..že vše stejné je..
další den, mozek plný všeho,
večer znovu opitá,
uvězněná v nejistotě,
výčitkami spoutaná,
domů, táhne mě to domů,
alarmy blikají..
Chuť všeho nechat, již nikam nespěchat,
nespravedlnosti dosti,
v práci jsme nevítaní hosti,
zrušili náš tým,
venku černý dým,
nejlepší team leader odchází,
zda to vůbec někomu dochází,
schovám zklámání,
utírám slzy,
nefér jednání...
Zas s jinou holkou v jiném pokoji,
říkám si, že to nebolí,
lžu si, že cítím,
do díry jmnémem děvka se řítím,,
jsem už stejná jako jampa holky,
vyzvu je k tanci,
v lásce, však nemají šanci,
jedna za druhou, jdou, u mě se střídají,
dvě slova prokletá, jsem špatný poeta..
a ještě horší lhář..
chci jen jedinou holku, jedinou zVás,
na celé plateně, říkat jí buď mou,
půjdeš se mnou tmou,
spolu nebudem se bát,
do zad nám bude vítr vát..
Z vašeho světa odcházím,
nikomu nescházím,
co chci já se nikdo nezeptal,
všichni jen brali,
každý lhal.
Zahazuji klíč, vzpomínky zamykám,
můj cíl je pryč, těžko polykám,
v uších válečné bubny zní,
byla jsem hloupá, naivní..
